Pepíno gold - sezóna 2018

Pepíno gold je český název pro jihoamerickou plodinu z čeledi lilkovitých (Solanum muricatum), v Evropě se pěstuje již několik set let, přesto se nerozšířilo natolik jako třeba rajčata či jiná podobná zelenina. Jde o vytrvalý keř se vzpřímeným až poléhavým vzrůstem a menšími fialovými kvítky (podobné bramboře), plody s váhou kolem 150-300g (některé kusy až 1kg) zrají od konce léta do podzimu a mají osvěžující, lehce nasládlou konzistenci, něco mezi žlutým melounem a okurkou. Detailnější popis spolu s podrobným návodem na pěstování lze najít přímo u prodejce sazenic zde: www.pepinogold.cz

Nechci sem kopírovat text z výše uvedeného odkazu, takže uvedu jen pár doplňujících postřehů získaných během této první testovací sezóny. K výsadbě jsem použil nádoby o objemu 20L (zeminy uvnitř bylo cca 16L), tato velikost se zdá být zcela dostatečná, zakoupené sazenice jsem urychloval ve fóliáku až do konce května, kdy byly vytaženy ven na slunné stanoviště. Napíchl jsem kontejnery na kapkovou závlahu, pepína spotřebují opravdu hodně vody a přes léto je potřeba každodenní zálivka. Jelikož jsem si nedovedl dobře představit, jak rostliny porostou, tak jsem se je pokusil vyvazovat jako rajčata - šlo to celkem dobře do doby než se plody začaly zvětšovat a zatížily keře, pak se začal projevovat jejich spíše poléhavý až převislý habitus a plody s váhou i přes půl kilogramu sváděly nerovný souboj s gravitací. Proto bude opravdu nejlepší umístit kontejnery na trochu vyvýšené místo a ponechat ten přirozeně převislý růst, stonky pepina jsou velmi pevné, visící plody snadno udrží, ale při vertikálním vedení hrozí zlomení či zaškrcení výhonu.

Dále jsem si nebyl jistý v jakém okamžiku začít sklízet a s prvním sběrem jsem váhal až příliš dlouho, správný okamžik je, když plody mezi fialovými pruhy zežloutnou a jsou stále na omak tvrdé. Pokud se čeká příliš dlouho, tak dužnina změkne a rozbředne - asi jako přezrálý meloun. Některé plody pak byly trochu nahořklé, což jsem taktéž přisuzoval přezrání, ale možná je za tím ještě nějaký jiný důvod. První pepína začala v tomto extra teplém roce zrát ve druhé polovině srpna, postupně se pak sklízí až teď do října. Zkoušeli jsme pár tipů na konzumaci, ale nejlépe z toho vyšlo prosté nakrájení na kostičky a pojídání za syrova bez jakékoli další přísady. Trochu zvláštní mi přišlo, že některé plody chutnaly velmi dobře a jiné (často ve stejné zralosti na stejné rostlině) byly o poznání slabší, buď s lehkce nahořklým ocáskem nebo jakoby bez chuti. Nevím, zda za tím vězí špatný odhad v optimálním stavu zralosti během sběru či nějaká jiná pěstitelská chyba (přeschnutí, přistínění, apod.) Většina sklizených plodů byla naštěstí ok, velmi dobře se to jí, zejména v horkém počasí a také díky tomu, že dužnina není příliš sladká, se dá jí pochroupat větší množství.

10 plně plodících rostlin je tak asi maximum, co dokáže průměrná rodina spotřebovat, něco jsme museli rozdat, protože část plodů dozrávala v jednom okamžiku a bylo toho už příliš. Chuťově nejlepší se nám zdála být fialová Adéla - v porovnání s dalšími odrůdami Maxim a Sladké srdce byla asi nejsladší a nejvíce aromatická.