Podrobný návod na řízkování fíkovníků

Vegetativní množení fíkovníků je pro drobné pěstitele nejběžnější a zároveň velmi jednoduchý způsob, jak rozšířit svou kolekci rostlin. Řízek lze snadno zaslat poštou, ustřihnout u souseda (samozřejmě s jeho svolením) a za rok či za dva (někdy již v první sezóně) je možno sklízet vlastní fíky. Metod zakořeňování takto získaných řízků je celá řada, každý pěstitel má svoji oblíbenou, kterou časem ještě vylepšuje, ale základní princip zůstává v podstatě vždy stejný - díky teplu a vlhku donutit spodní část ustřižené větvičky, aby vytvořila kořeny a aby z horních oček vyrašily nové výhony. V níže sepsaných bodech lze najít ty nejzákladnější a nejpoužívanější postupy, s jejihž pomocí lze dosáhnout velmi vysoké úspěšnosti v řízkování - ta se při správném provedení u fíkovníků pohybuje nad 90%. Vycházím především z vlastní zkušenosti se stovkami zakořeněných řízků, neznamená to ale, že neexistuje žádná jiná správná metoda vedoucí k cíli, určitě by se našli zastánci odlišných postupů, tak jako při jakékoli jiné činnosti.

Odebrání a uložení řízků

Typická doba pro odebrání řízků je v klidovém období, kdy mají rostliny již shozeny listy, ale zároveň ještě nepřešly velkými mrazy (dlouhodobě pod -10°C), které mohou poškodit koncové části výhonů. U zimovaných fíkovníků (sklep, skleník, apod.) lze rouby (řízky) stříhat po celou zimu až do začátku rašení, tam většinou omrznutí nehrozí. Pro řízkování se nejčastěji používají jednoleté výhony, které mají hladkou, měkkou kůru a ochotně pouští kořínky, starší dřevo se k tomuto účelu příliš nehodí, ale v ojedinělých případech jej lze také použít (viz metoda "air layer"). Stříháme zpravidla rovné a zdravé části výhonů o průměru přibližně 1-2cm a délce cca 20cm, lze ale použít i slabší nebo naopak silnější výhon, kde je zakořenění jen o něco méně úspěšné. Na řízku musí být minimálně jedno růstové očko, ideálně by ale měly být dvě až tři, klidně i více, většinou se stříhá těsně pod spodním očkem a těsně nad horním očkem. Důležité je, aby byl výhon co nejlépe vyzrálý - lze zakořenit i zelené řízky, ale ty se nedají moc dobře uchovávat a rychle podléhají zkáze.

Nastříhané řízky je možno skladovat v chladné a temné místnosti (sklep, spodní část ledničky) poměrně dlouhou dobu, za příznivých podmínek vydrží klidně i rok. Ukládají se např. do igelitových sáčků či plastových boxů, které brání řízkům ve vyschnutí. Při delším skladování pomáhá ošetření konce řízků zavoskováním, pokud je jich pohromadě větší množství, chce to čas od času zkontrolovat, zda některý není napaden plísní a včas jej odstranit.

Příprava řízku pro zakořeňování

Pokud je již řízek ošetřen v rámci uskladnění, tak není potřeba s ním dělat něco dalšího, pouze se správně otočí (pupen nahoře, pod ním otisk upadlého řapíku) a umístí do substrátu. Samozřejmostí je dobré označení každého řízku názvem odrůdy - nejlépe fixou přímo na horní část řízku (cedulky vždy upadnou, navíc při zakořeňování překážejí). Vosk na koncích řízků lze před vložením do substrátu odstranit, ale pokud dobře drží a neloupe se, tak se ponechá, aby bránil pronikání hub/plísní do rány. Rašící kořínky tenkou vrstvou vosku bez problémů projdou. Kromě vosku lze konce řízku lehce zasypat práškem z dřevěného uhlí, který docela dobře zabraňuje šíření hniloby.

Kdo má dobrou zkušenost se stimulátory, může je použít i na řízky fíkovníků, ale obvykle to nebývá potřeba. Stejně tak někteří pěstitelé narušují kůru na spodní části řízku (lehce poškrábou nožem nejvrchnější vrstvu) nebo zkombinují obojí - oškrábou a zasypou stimulátorem, ale to bych doporučil až v případě, že selže základní postup, což se u některých hůře kořenících odrůd může stát.

Nejčastější metody zakořeňování

Způsobů zakořeňování jsou desítky, v principu se ale všechny dají rozdělit do dvou skupin: zakořeňování přímo v pěstebním substrátu nebo v médiu. Médiem se rozumí nějaká organická či anorganická hmota s co nejmenším obsahem choroboplodných zárodků, spór apod. Výhodou média je celkem sterilní prostředí minimalizující zahnívání a plesnivění řízků, kořenění v pěstebním substrátu naopak urychluje celý proces množení a odpadá nutnost brzkého přesazování. Pro začínající pěstitele nebo v případě získání nějakých vzácnějších, či hůře dostupných řízků, doporučuji použít médium, pokud je řízků dostatek (např. z vlastní rostliny, kterou v zimě celou sestříhám), lze řízky nastrkat přímo do pěstebního substrátu - tam pak tolik nevadí, když třeba čtvrtina či třetina sazenic nevzejde.

Médium či substrát je potřeba vsypat do nějaké nádoby - v tomto návodu zmiňuji hlavně PET láhev pro její běžnou dostupnost, lze ale použít i cokoli jiného, klidně obyčejný svačinový sáček - naplnit jej substrátem a zagumičkovat tak, aby venku zůstala jen očka určená k vyrašení.

Perlit

Perlit se používá především proto, že je lehký, vzdušný, dobře drží vodu a je víceméně sterilní (díky způsobu jakým je průmyslově vyráběn). Zakořeňování v tomto materiálu je tedy velmi čistá a spolehlivá záležitost, nehrozí tolik napadení houbami a plísněmi v místě kontaktu substrátu s řízkem. Mnohokrát vyzkoušené a doporučované je seříznout průhlednou PET láhve (ponechat zhruba spodní dvě třetiny), propíchat dno, aby se dole nedržela voda - substrát je potřeba udržovat vlhký, ale ne vyloženě mokrý, nasypat část perlitu a vložit řízek, pak obsypat až téměř po okraj (podle velikosti PET - nejčastěji používám 2L, co nejméně profilované). Stačí, když nad úrovní perlitu zůstne jedno očko (u dvou či tří očkových řízků), může jich být ale i více. Perlit se následně prolije odstátou vodou, přebytečná tekutina odteče spodními otvory pryč (je potřeba použít podtácek) a celé se to zaklopí buď další PETkou nebo překryje průhledným sáčkem a zagumičkuje.

PETku následně umístit na teplé a časem i světlé místo (zpočátku světla netřeba), nejčastěji někam nad topení u okna. Spodní teplo v rozmezí 30-40°C (řízky zřejmě snesou i více, ale nesmí se zase upéct) pomáhá rychlejšímu zakořenění, používám k tomuto účelu nízkowatový topný kabel pro terária, který rozložím pod PETkami. Řízky ale zakoření i v běžné pokojové teplotě kolem 20°C, jen jim to někdy může déle trvat.

Kokosová drť

Opět použijeme základní postup jako v případě perlitu, ale jako médium poslouží lisovaná kokosová drť - ta se prodává v kostkách v potřebách pro zvířata, stačí ji nalámat a nechat nasáknout vodou tak, aby se dala hezky rozdrolit.

Rašeliník

V angličtině "Sphagnum moss" či "Peat moss" se také často používá jako kořenící médium. Má velmi dobré absorbční schopnosti, které v kombinaci s nižším pH vytváří příznivé podmínky pro zakořenění. Tento způsob jsem jako jediný zde uváděný zatím nepoužil, ale je velmi často citovaný v různých zahraničních zdrojích věnujících se množení fíkovníků.

Keramzit, mramorová drť, apod.

V podstatě cokoli co drží vodu a má strukturu umožňující průnik velkého množství vzduchu, může být použito jako médium. Ten perlit používám ale mimo jiné proto, že po použití při zakořenění jde následně zamíchat do pěstební směsi - s keramzitem by to asi šlo také, ale některé hmoty už se k tomu moc nehodí.

Vzduch

I samotný vzduch lze velmi dobře použít jako médium - akorát musí být maximálně nasycený (100% vlhkost). Řízek ponechaný v igelitovém sáčku v teple začne pouštět kořeny z různých míst, včetně horní části, což většinou nechceme - dá se to řešit vhodným umístěním řízků tak, aby pouze jejich spodní část byla ve styku s vlhkým vzduchem, ale už je to technicky trochu náročnější. Někdo k tomu využívá akvárium - řízky zavěsí nad vodní hladinu, která zároveň hřeje i poskytuje dostatečnou vlhkost.

Voda

Některé odrůdy fíkovníků poměrně dobře zakořeňují i v obyčejné vodě - je to snadné řešení, voda se akorát musí vždy po několika dnech vyměnit za novou. Kořínky vzniklé ve vodě mají trochu odlišnou podobu než ty s dobrým přístupem vzduchu, může zde být jistý problém při přesazení do substrátu. Hlavním důvodem proč tuto metodu moc nedoporučuju je fakt, že řada odrůd prostě ve vodě kořínky nepustí vůbec.

Pěstební substrát

Pokud se rozhodneme vše urychlit a vsadit řízky rovnou do pěstebního substrátu, tak lze využít opět ten základní "perlitový" postup, akorát místo perlitu naplnit PETku výživnou směsí a nebo úplně zapomenout na PETky a jednoduše zapíchat řízky přímo do kompostu či do mulče pod keř (to se ale dělá hlavně v létě a je nutno počítat s většími ztrátami).

Substrát použitý v PETkách musí být hlavně maximálně vzdušný, žádná ornice z pole smíchaná s pískem, ideální je buď rašelinový základ nebo opět perlit plus třeba jeden díl kompostu. Pro zajištění ještě lepšího přístupu vzduchu lze použít středně hrubou borovicovou kůru jako jednu z položek směsi. Nové kořeny musí dýchat než zesílí a snesou těžší substráty a drsnější zacházení.

Médium + pěstební substrát

Jestliže jsem říkal, že médium i pěstební substrát mají své klady a zápory, tak mě časem napadlo obě metody zkombinovat a využít jen jejich výhody. V praxi to funguje tak, že řízek umístím do papírového sáčku (jako nejvhodnější se zatím ukázaly louhovací sáčky na bylinkové čaje) kde jej obsypu perlitem, kokosovou drtí apod. a pak to celé vsadím do PETky s připravenou pěstební směsí. Řízek normálně zakoření v médiu a kořínky po čase prorostou papírem do okolního substrátu, takže zamezím prvotnímu kontaktu s živým substrátem a zároveň ušetřím sazenici brzkého přesazování. Je to trochu pracnější na přípravu, ale zatím se mi tento způsob velmi osvědčuje.

Přesazení zakořeněných řízků

Přemístění čersvě zakořeněných řízků z původní PETky do finálního pěstebního substrátu bývá asi tou nejproblematičtější fází celého procesu. Jednak je potřeba vystihnout vhodnou dobu kdy přesazení provést - v tom pomáhá ta průhlédná láhev, přes jejíž stěny lze krásně vidět nové kořínky. Dříve, než se tyto objeví po obvodu PETky, nemá smysl řízek vytahovat nebo s ním nějak manipulovat - mohly by se tím poškodit teprve vznikající krátké zárodky kořínků, které jsou v této chvíli velmi křehké. Jedině pokud by zakořenění trvalo nějak podezřele dlouho (třeba více jak měsíc) a kořínky se stále neobjevovaly, lze opatrně odsypat perlit (nevytahovat řízek za vrchní část) a vše zkontrolovat. Někdy se stane, že z horních pupenů již raší listy a kořínky stále nejsou viditelné - dokud jsou listy zelené a neopadávají, tak je vše v pořádku, jakmile ale začnou některé lístky měnit barvu či opadávat, tak to obvykle znamená problém na spodní části řízku a je potřeba zasáhnout. Vyjmutý a dosud nezakořeněný řízek může být na konci nahnilý - i takový se dá ještě někdy zachránit, pokud se uhnilá část odřízne až do zdravého dřeva, očistí a znovu vloží do (nejlépe nového) perlitu. Občas ale již takovému řízku není pomoci a postupně celý odejde.

Jestliže jsou tedy kořínky viditelné na bocích PETky a začínají se ohýbat a omotávat po obvodu (typická doba od umístění řízku do PETky je 2-3 týdny), je čas k přesazení - v perlitu totiž nejsou žádné živiny, takže mladá sazenice v této chvíli čerpá pouze z vlastních omezených zásob. Ještě před samotným přesazením je ale dobré postupně přivykat nové listy a výhony na sušší vzduch - v zakryté PETce je totiž velká vlhkost a po rychlém přesunu hrozí zvadnutí jemných listů a jejich opadání. Tím by se vývoj sazenice zbytečně zbrzdil a mohla by dokonce uhynout. Přivykání na suchý vzduch provádím tak, že postupně během několika dní zvětšuji otvor v krytu PETky - buď prostříhnutím děr do igelitového sáčku nebo odklápěním vrchní krycí PETky.

Čerstvé řízkovance se obvykle přesazují do 2-3 litrových kontejnerů, lze použít i větší, ale z počátku je to zbytečné - zejména pokud máme těch sazenic větší množství a potřebujeme je všechny umístit na dobře osvětlené místo. Složení pěstební směsi je totožné jako v předchozím bodě: "Pěstební substrát". Občas se na řízcích objeví kromě růstových pupenů i zárodky fíků (breby), děje se tak především na koncových částech výhonů. Pokud tyto fíky ihned neopadnou a začnou se zvětšovat, doporučuji je opatrně uříznout - ony stejně časem spadnou (rozhodně nedozrají) a zbytečně vysilují mladou sazenici, která jinak může využít této energie pro rychlejší růst. Jestliže se zárodky fíků objeví již na nových výhonech (tzn. na čerstvém zeleném dřevě, nikoli na původním řízku), lze je výjimečně ponechat, některé bujně rostoucí odrůdy jsou totiž schopny zaplodit okamžitě po nařízkování. Kvalita takto získaných fíků ale nebývá nijak oslnivá a nedá se z toho moc usuzovat ohledně budoucích chuťových a dalších vlastností. Takže celkově prospěšnější je tyto mladé fíky vylámat a zaměřit se raději na správný vývin nové rostliny.

Osvětlení

Světlo není první dny nutné, někdo dokonce radí umístit zpočátku řízky do tmy, aby se zbytečně neurychlovalo rašení pupenů dříve než kořenů. V okamžiku, kdy vrchní pupeny začnou rašit, je ale potřeba toho světla zajistit co nejvíce - mlhavé zimní dny toho slunce příliš neposkytují, proto hrozí, že nové výhony rašící v tomto období u okna se začnou vytahovat. Proto je lepší pro zimní řízkování použít dodatečné umělé osvětlení nebo počkat se zakořeňováním na začátek jara, kdy je sluneční svit již mnohem intenzivnější. Já řízkouji v zimě jedině pod LED lampami, pod jednu 15W bodovku (multi spectrum spot grow light + UV) se vejde 3-6 PETek s řízky. V případě použití umělého osvětlení by se neměly mladé sazenice vytáhnout na přímé venkovní slunce bez postupné aklimatizace (např. ve stínu pod stromem) jinak hrozí spálení listů.

Zálivka přesazených řízkovanců

Čerstvě přesazené sazenice jsou extrémně háklivé na správnou zálivku - substrát je potřeba udržovat vlhký, ale ne mokrý. Řada pěstitelů má tendenci nové řízkovance přelévat, což často končí uhnitím mladých kořínků a následným zavadáním listů - pohled na povislé listy pak vyprovokuje člověka k ještě intenzivnější zálivce a tím je osud rostliny zpečetěn. Jako obvykle lze i v této fázi využít průhledných stěn PET láhví a zkontrolovat vlhkost substrátu také vizuálně. Pokud si nejste jisti zda v danou chvíli zalít či nezalít, tak je skoro vždy výhodnější nezalít, mladá sazenice nemá tak velké nároky na vodu a dokud se neobjeví znatelné navýšení množství nových kořenů na stěnách PETky (ty postupně začínají měnit barvu z původní bílé na žlutou), tak není potřeba zalévat častěji než zhruba jednou týdně.

Hnojiva

Obecně se nedoporučuje používat hnojiva ve fázi zakořeňování ani po následném přesazení mladého řízkovance. Je totiž velmi snadné sazenici s jemnými a citlivými kořeny přehnojit a popálit. Nicméně zkušenější pěstitelé mohou použít nižší dávky hnojiva k podpoře vývinu - velmi dobře snášený způsob hnojení je postřikem na list, takto lze ošetřit i čerstvě zakořeněné fíkovníky. Ideální jsou komplexní hnojiva určená pro listovou aplikaci s vyrovnaným podílem NKP, postřik lze provádět 1x-2x týdně. Druhou možností je použití hnojiva s postupným uvolňováním živin - kuličky se zamíchají do pěstebního substrátu, v tomto případě tolik nehrozí předávkování a popálení kořínků.

Závěr

Když už všechno výše uvedené selže a řízek nezakoření ani po 2-3 měsících (ano, i tak dlouho to někdy může trvat), dá se ještě přistoupit k naroubování na vhodnou podnož. Buď se použije celý řízek a uřízne se z něj roub (řízek se zkrátí, nechá se jen zdravá část s menším počtem pupenů) nebo se odebere nějaké hezké očko a zkusí se chip budding, T-budding, apod. Podnož by měla být již aktivní, tj. minimálně by měla již rašit.

Toť vše, řízkování zdar!