Zimobraní 2013 - letošní výsledky sběru zimolezu

Poměrně příznivá zima bez extrémních teplotních výkyvů dávala tušit, že úroda kamčatek bude letos kvalitní, což se začalo potvrzovat již během nadprůměrně deštivých prvních jarních měsíců. Kvetení se vlivem pozdního tání sněhu (až začátkem dubna) posunulo nejméně o 14 dní, ale díky teplému dubnu tu časovou ztrátu rostliny velmi rychle dohnaly. Kvalita úrody byla v závěru zrání poněkud poznamenána rekordně deštivým a chladným květnem - plody byly ve výsledku o stupeň kyselejší než obvykle, zato však o něco větší a šťavnatější.

Abych uchránil všechny keře před nenasytnými opeřenci, zapracoval jsem tentokrát na důkladném zasíťování, které bude zároveň sloužit i pro později zrající muchovníky. Stálo to však tolik času a energie (plus samozřejmě nějaké peníze), že pochybuji o své vytrvalosti stavět tohle každý rok - spíše doufám, že rostliny budou časem dostatečně velké a plodné a ptáci tak způsobí v celkovém množství jen zanedbatelné ztráty. Řešením by byla nějaká permanentní konstrukce, to bych ale musel mít všechny keře nějak pohromadě a ne rozptýlené v menších skupinkách po celé zahradě jak to mám nyní.

Sklízelo se přibližně z desítky dospělých keřů (polovina pětileté rostliny, druhá polovina předloni přesazené staré keře) a pěti mladších zimolezů, které ještě nejsou v plné plodnosti. Přibližný výnos odhaduji na nějakých 10-12kg plodů, což zatím zcela nepokryje spotřebu naší rodiny. Jakmile ale dosáhne dospělosti dalších 15 momentálně dvouletých rostlin, bude to již bohatě stačit. Vytipoval jsem zhruba 5 odrůd, se kterými se z důvodu malých či nedobrých plodů rozloučím a nahradím je perspektivními novinkami. Mezi tyto odsouzence patří Průhonický letní (malé plody průměrné chuti), Atut (malé, nevýrazné plody - pravděpodobně semenáč), Duet (podobně jako Průhonický letní - pravděpodobně semenáč) a dvě rostliny původem ze staré zahrady pana Koly: Kola X2 a Kola X3 (menší kyselejší plody).

Vyzdvihnout musím Amforu za ohromné množství velkých plodů na poměrně mladém keři, můj Noname za rekordní úrodu bohužel trochu kyselejších plodů, všechny ostatní rostliny od pana Koly (tj. 44, 54, X4 a nečekaně sladkou 55) a speciální cenu uděluji letošnímu překvapení roku - kamčatce Morena, jež jednak bohatě zaplodila a hlavně se pochlubila velkými a chutnými plody navzdory chladnému a zamračenému květnu.

Letos bylo v omezené míře možno poprvé otestovat kanadské odrůdy Borealis a Tundra, které po své první zimě na venkovním stanovišti již trochu zaplodily, takže z každé rostliny jsem získal hrstku plodů ke zdokumentování a ochutnávce. Zpočátku jsem k této první generaci kanadského šlechtění přistupoval poněkud skepticky, ale po důkladném dozrání mohu s radostí konstatovat, že chuťově jsou zcela v "normě", mají zajímavé aroma a také velikost plodů je obstojná - zejména to platí pro Tundru. Podle mého pozorování budou obě tyto odrůdy poněkud pozdnější (minimálně o týden), ale je možné, že svou roli sehrálo umístění na jiném stanovišti, kde je o stupínek chladněji a trochu větší zastínění. Úrodnost zatím hodnotit nemohu, to bude možné nejdříve za dva až tři roky.

Na následující fotce je možné srovnat velikost plodů Tundry a Borealisu s největšími velkoplodými odrůdami, které mi zatím v mé sbírce plodí.

Závěrečný odstavec bych chtěl věnovat tématice zpracování plodů zimolezu - kromě konzumace v čerstvém stavu lze najít desítky dalších způsobů využití včetně takových krajních možností jako výroba vína a podobně. Osobně zatím úspěšně praktikujeme výrobu džemu, který je chuťově i vizuálně perfektní, zimolez dále mrazíme, pečeme z něj bublaninu a mícháme delikátní tvarohovo smetanovou pochoutku (základem jsou rozmačkané plody zimolezu s cukrem, přidává se tvaroh a buď zakysaná smetana nebo sušené mléko podle toho co je zrovna po ruce, lehká nahořklost kamčatek, která je víceméně přítomna i v těch nejsladších odrůdách, tomu celému dodává nevšední šmrnc).