Zpracování rakytníku

Rakytník se dostává mezi stále více pěstitelů, je již častěji vidět v zahrádkách, ale jakmile po pár letech konečně zaplodí, tak se objevují dotazy typu: "Co teď vlastně s tím?". U sladkoplodých odrůd lze bobule samozřejmě použít na přímý konzum, dají se taky dobře zamrazit v celku, jejich využití po následném rozmrazení je poměrně široké. Horší je to s kyselejšími odrůdami, které bývají zároveň často velmi plodné a z jednoho keře lze sklidit i více jak 10kg ovoce. V tomto článku popíšu způsob zpracování, který praktikujeme již několik let a považujeme jej za nejefektivnější z hlediska rychlosti, objemu i zachování vitamínů.

Sběr plodů

Plody rakytníku se sklízí v okamžiku, kdy jsou plně vybarvené - od této chvíle máte k dispozici pár týdnů během kterých jsou bobule ještě dostatečně pevné, aby je bylo možné z větévek otrhávat. Velmi přitom záleží na počasí během sklizně, například v roce 2020 zrály téměř všechny odrůdy rakytníků včetně pozdnějších v polovině prázdnin, kdy teploty šplhaly ke třiceti stupňům a časové okno pro sběr se zůžilo na zhruba 14 dní. Některé keře se vůbec nestihly otrhat, protože velmi rychle přezrávaly. Abychom urychlili sběr, stříhal jsem z dospělých rostlin koncové větévky s plody a ty jsme potom obírali pohodlně u stolu. Takový řez výhonů se musí provádět s citem, aby nedošlo k přílišnému oslabení rostliny a musí se také myslet na úrodu v příští sezóně, která se tímto typem sklizně pochopitelně také redukuje. Ideální je ostříhat třeba jen polovinu či třetinu keře a zbytek obírat ručně.

Příprava rakytníkové šťávy

Jakmile jsou bobule otrhané z větviček je dobré je trochu přebrat a zkontrolovat, zda se mezi ně nedostalo něco nepatřičného - typicky škvoři, plesnivé bobule, apod. Drobné listy a kousky větviček nevadí. Pokud je nečistot více, pomůže ponořit bobule do vody a propláchnout je, binec většinou vyplave nahoru a sebere se. Pročištěné plody pak už stačí dát do mixéru a na chvíli jej pustit, šťáva je vzhledem ke konzistenci plodů rakytníku vyrobená po pár sekundách, delší mixování pak pomůže více rozsekat slupky, které obsahují rovněž řadu užitečných látek. Po rozmixování stačí přecedit směs přes sítko.

K výrobě šťávy lze samozřejmě místo mixéru a sítka použít odšťavňovač, některé výrobky jsou ale málo efektivní a vyprodukují více odpadu než štávy samotné. V každém případě vymačkané slupky si dávám bokem a nakonec je ještě jednou doplním vodou a znova promixuji - vznikne tím takový "druhák", který se dá použít k okamžitému pití.

Uložení šťávy a slupek

Šťávu bez jakýhkoli dalších úprav ukládáme v nějakých skladných krabičkách do mražáku, vhodnější jsou spíše menší, protože když se pak v zimě vytahují ven a připravuje se džus na pití, tak se ředí vodou a není potřeba mít toho naráz 5 litrů. Z jednoho sběru vyrobíme přibližně 15-20 čtvrtlitrových krabiček, když se celá akce zopakuje třeba pětkrát, tak vznikne zásoba na celou zimu.

Vymačkané slupky rozprostřeme na plech a sušíme na sluci a pak dosoušíme v sušičce, výsledná hmota se rozemele na jemno a přidává např. do čajových směsí, sušená semínka lze chroupat jen tak, jsou poměrně chutná a opět plná prospěšných látek.