Cicimek Čínský (Ziziphus Jujuba)

Popis:

Cicimek čínský (zvaný též "jujuba") je teplomilný, opadavý keř či menší strom s výškou 3-9m pěstovaný pro tmavě červené až hnědé plody, nazývané též "čínské datle". Mladé větve jsou rovné a trnité, trochu připomínají listy akátu, starší bývají uzlovité a rostou neuspořádaně. Drobné voňavé květy se objevují postupně od května až do konce léta a jsou opylovány hmyzem. Jujuby se dělí na dvě skupiny - jedna rozkvétá ráno a druhá odpoledne.
Plody jsou eliptické až kulaté lesklé peckovice dlouhé 2-5cm a široké 1-4cm, během zrání mění barvu ze zelené na hnědou až červenohnědou. V našich podmínkách dozrávají v závislosti na podmínkách od konce srpna, ale spíše až v září až říjnu. V méně teplých sezónách stihne dozrát jen část úrody nebo také vůbec nic, pozdní odrůdy pro zdejší klima nejsou vhodné. Chutí plody připomínají křupavé jablko, některé odrůdy lze jíst čerstvé, další se více hodí na zpracování - sušení, kandování, nakládání, apod. Zaslazené a sušené jujuby jsou téměř identické s datlemi, tak jak je u nás známe v období Vánoc. Uvnitř plodu je tvrdá podlouhlá až zakulacená špičatá pecka, obalující jedno až dvě semena. Tato bývají u velkoplodých odrůd často nevyvinutá.
V Asii (převážně Čína) je pěstován již několik tisíciletí a odtud se postupně dostal do Středomoří a některé ranější odrůdy i severněji (střední Evropa, Ukrajina, Rusko). Již v 19. století byla importována semena a později i sazenice či rouby do USA, kde docházelo k jejich rozšiřování - v současné době obsahuje tamní genofond asi 80 kultivarů, které se podrobují dalšímu výzkumu a selekci. Mezitím probíhá intenzivní šlechtění v oblastech Číny, odkud se ale bohužel nové odrůdy (kterých je tam evidováno cca 400) dostávají díky vzdálenosti, jazykovým bariérám apod. jen velmi pomalu.

Pěstování:

Jujuba není v ČR příliš rozšířena, ale desítky pěstitelů již hlásí první zkušenosti s tímto druhem. Starší exempláře jsou k vidění na jihu Moravy (Lednice) či na Slovensku v Nitře, kde lze v centru města spatřit velký, pravidelně plodící strom. Ten je dokonce samosprašný, což je u tohoto druhu spíše výjimka - pro kvalitní opylení a s tím související vysokou úrodnost a maximální velikost plodů se doporučuje sázet více odrůd. Jujuby podle všeho velmi dobře zvládají různé nepříznivé výkyvy počasí jako sucho, či pozdní jarní mrazíky, mladé rostliny je však dobré nějakou dobu chránit. Udávána je velmi vysoká mrazuodolnost v zimním období - i více jak -20°C, což by mělo stačit pro většinu zdejších teplejších lokalit, důležitější bude dostatečně dlouhé a teplé až horké léto, které umožní správné vyzrání úrody. Stromy ziziphusu přežívají i ve velmi suchých oblastech s průměrnými ročními srážkami kolem 200mm, bohatá násada plodů je však podmíněna většími srážkovými úhrny.
Množení se zpravidla provádí roubováním na semenáče, některé prameny zmiňují i možnost řízkování, jehož úspěšnost se však snižuje se vzrůstající velikostí plodů (tzn. hodí se spíše pro maloplodé odrůdu). Množení semeny kultivovaných rostlin je jako ve většině podobných případů dosti nejisté, výsledkem mohou být malé plody, či velmi pozdní doba zrání. Jujuby jsou nenáročné na půdu, podmínkou je pouze nezamokřené stanoviště.

Další poznámky:

• - zatím chybí větší zkušenosti s pěstováním, informace tedy čerpám většinou ze zahraničních pramenů. V současné době se lze poměrně snadno dostat k desítkám odrůd, jako perspektivní vidím zdroje z Ruska či Ukrajiny, které by mohly našemu klimatu vyhovovat více než některé americké kultivary. Dobrá zpráva je, že jujuby nastupují relativně brzo do plodnosti, což by mohlo urychlit fázi testování. Také bude potřeba nachystat vhodné podnože, ale to zase až takový problém nebude.

Obrázky:

Vzrostlý strom jujuby ve slovenské Nitře:

Násada plodů na stromě v Nitře:

Drobné květy jujuby se objevují společně s plody:

Srovnání tvarů a velikostí některých odrůd jujuby (England's nursery):