Caprifikace - ruční opylení fíkovníků

Veškeré fíkovníky, které se daří pěstovat v místních podmínkách, patří do tzv. "Adriatické" skupiny (anglicky "common"), případně ještě malá část do skupiny "San Pedro". Všechny tyto rostliny produkují pouze samičí květenství a k dozrání fíků nepotřebují opylení - tvoří plody partenokarpicky. Naproti tomu "Smyrenská" skupina zahrnuje fíkovníky, které opylení vyžadují a bez něj poshazují násadu ještě před začátkem zrání. Tyto smyrenské odrůdy se běžně pěstují v teplých oblastech kolem Středozemního moře, na Blízkém východě či v Kalifornii v USA. Podmínkou jejich úspěšného opylení je přítomnost vosičky Blastophaga psenes, která žije v symbióze s druhem Ficus carica. Opylené (caprifikované) fíky slouží kromě reprodukce (jedině jejich semena jsou klíčivá) jako zdroj velmi kvalitního ovoce. Jsou větší, chutnější a také dříve zrají. Právě tyto fíky bývají používány k sušení a vozí se k nám zalisované nejčastěji před Vánoci. V chladnějších lokalitách, kde by vosička přirozeně nepřežila, lze opylení provést ručně a docílit v podstatě stejných výsledků. Následující text může posloužit pěstitelům, kteří rádi experimentují a chtěli by vyzkoušet ruční opylení na svých rostlinách.

Co dělá vosička

Pro správné opylení je nutné vědět jakým způsobem Blastophaga pracuje a pokusit se alespoň částečně napodobit její chování. Životní cyklus vosičky v samčím a samičím květenství je poměrně složitý, nám zatím stačí ta informace, že se začátkem léta vyklube ze zrajících breba fíků (častěji "profichi") na samčí rostlině, přitom na sebe nabalí pyl a po krátkém milostném dobrodružství hledá další fík (tentokrát "mammoni") na samčí rostlině, do kterého se chystá naklást vajíčka. Část vosiček přitom omylem zabloudí na samičí fíky, vlezou dovnitř a pokouší se naklást vajíčka do květů uvnitř syconia. Jejich kladélka jsou ovšem příliš krátká a čnělka květů naopak dlouhá, takže se jim to nedaří, přelézají z květu na květ a přitom roznášejí pyl. Tímto dochází k opylení samičích fíků, nebohá samička uvnitř umírá a její role zde končí. O vše ostatní se již postará pyl, který následně vyklíčí a dá vzniknout plnohodnotným plodům. Naším úkolem je tedy získat pyl z profichi fíků a nějakým způsobem jej dopravit do fíků samičích. Na první pohled jednoduchá operace, má to však svá úskalí.

Lze vosičku domestikovat?

Pokud právě někoho napadlo, že vosičku by bylo přece možné uchovat někde ve skleníku, kde lze kontrolovat teplotu a zajistit tím její přezimování, mohu k tomu dodat, že myšlenka je to sice hezká, ale v amatérských podmínkách poměrně složitě proveditelná. Hlavní problém spočívá kromě hlídání teplot v nutnosti zabezpečit stálý a nepřetržitý přísun vhodných fíků na caprifících, do kterých se vosičky mohou během roku postupně stěhovat. Tzn. vždy musí být nachystány profichi, mammoni a mamme ve správné velikosti, jinak se životní cyklus přeruší a nevylíhne se další generace. Ne každý caprifík produkuje všechny tři typy fíků, je tedy vhodné mít těch samčích rostlin více a to již vyžaduje další prostory navíc.

Caprifíky - samčí rostliny

Nejvýznamnějším zdrojem pylu je jarní (profichi) násada na caprifících. Někdy lze najít malé množství pylu i v jiných typech fíků, občas dokonce i na samičích rostlinách, ale pro potřeby ručního opylení jsou nejcennější právě profichi. Je tedy potřeba někde sehnat caprifík čili samce. To by nebylo nic složitého, samčí rostliny lze najít téměř kdekoli v Chorvatsku, Řecku, Itálii a dalších evropských přímořských lokalitách. Potíž je v tom, že jen velmi malé procento caprifíků je schopno vyprodukovat profichi fíky s kvalitním pylem bez přítomnosti vosičky. Ty, které to dokážou, se nazývají "persistentní" - znamená to, že udrží násadu do doby než se uvnitř fíků plně vyvine klíčivý pyl. Ostatní caprifíky (tj. většina) svoji násadu poshazují a jsou nám tedy k ničemu. Rukama mi prošlo více jak desítka caprifíků a jako persistentní se zatím jeví pouze jeden - Alvor. Mezi sběrateli jich koluje více (např. Saleeb), ale v Evropě se shánějí obtížněji.

Pyl - jak jej odebrat a uchovat

Použitelný pyl lze získat jedině ze zralých fíků, které buď sami upadnou nebo je utrhneme z keře. Fíky na caprifíku mají tu výhodu, že jsou relativně suché, tudíž nemají tendenci plesnivět a lze je ponechat na výhonech delší dobu. Ono je totiž při ručním opylení lepší posbírat více kusů najednou a provést caprifikaci v jedné nebo ve dvou vlnách. Obvykle to dělám nadvakrát se zhruba 1-2 týdenním odstupem. Fíky se teda seberou a rozkrojí na půlky, maximálně čtvrtky. Část pylu lze nyní ihned vyklepat na předem připravenou podložku. Doporučuji použít čistý list papíru a pracovat přitom s umytýma rukama a co nejčistšími nástroji - jakákoli kontaminace pylu bakteriemi či spórami hub je nežádoucí a mohla by výrazně snížit úspěšnost ručního opylení. Použité zbytky fíků lze usušit a za pár dní znovu vyklepat, tím lze získat ještě nějaký materiál navíc. Pyl je možno použít ke caprifikaci okamžitě a nebo jej lze opatrně usušit a uchovat na později. Dá se i zamrazit, ale to většinou není potřeba.

Caprifikujeme

Nyní je potřeba vyrobit ze získaného pylu homogenní roztok. Pyl z caprifíků je ve své čisté formě přirozeně hydrofobní, tzn. je velmi těžké jej dobře rozmíchat ve vodě, plave na povrchu. Částečně tomu lze pomoci rozpuštěním lžíce cukru ve sklenici s převařenou (poté zchlazenou!) vodou a následným postupným přimixováním pylu. I tak se po nějaké době částečky pylu snaží stoupat k hladině, je proto nezbytné mít po ruce víčko, skleničku uzavřít a vždy důkladně protřepat. Jakmile je pyl dostatečně rozptýlen, vezme se sterilní injekční stříkačka (se středně širokou jehlou - doporučuji v lékárně koupit více typů a najít si tu nejvhodnější), natáhne se pár mililitrů roztoku, který se skrz zavřené oko fíku opatrně vstříkne ke květům. Tato operace vyžaduje určitý cvik a přesnou ruku. Uvnitř syconia je velmi malý prostor, kam se zpravidla vleze něco kolem 0,5ml roztoku, ve velkoplodých odrůdách o něco více. Jakmile je dutina plná, začne přebytečná tekutina vytékat kolem jehly ven a je hotovo, jde se na další fík. Každý caprifikovaný fík je dobré si nějak označit - poprvé jsem na jeho stopku motal tenký barevný drátek, další sezónu jsem jen udělal značku černým markerem na stopku. Pokud se to neudělá, tak člověk za chvíli zapomene co už ošetřil. Navíc se ta značka potom hodí v okamžiku, kdy fíky začínají zrát - jedině tak lze spolehlivě poznat, který fík byl caprifikován a který nikoli.
Některé odrůdy jdou přes oko probodnout velmi snadno, jiné hůře a část vůbec - buď jsou šupiny kryjící oko příliš silné nebo dutina příliš malá, prostě není možné dovnitř jehlu dostat bez toho, aby se ucpala zelenou hmotou. Důležité je také odhadnout jaká musí být velikost injektovaného fíku - ty moc velké a moc malé jsou nevhodné, jednak nemusí být ve stádiu, kdy jsou květy receptivní (schopné přijmout pyl) a také jde o velikost dutiny. Optimální velikost fíků je někde kolem 3-4cm v průměru - opět to hodně závisí na odrůdě. Co se týče roční doby, během které lze caprifikaci provést, tak toho období je jasně dáno tím, jak dozrávají caprifíky. Jakmile lze sklidit první fíky ze samce, tak začíná ta pravá chvíle a potrvá zhruba měsíc. Ony lze tedy uschovaným pylem caprifikovat i pozdější fíky z další vlny letní násady, ale tam už hrozí, že nestihnou do konce sezóny dozrát. Jehlu je vhodné občas očistit a desinfikovat třeba alkoholem, dovnitř fíků se nesmí dostat kromě roztoku s pylem žádné nečistoty, jinak se uvnitř začnou dík nepěkné věci a výsledek nebude jedlý.

Odrůdy vhodné k opylení

Caprifikovat lze v podstatě všechny typy samičích fíkovníků - common (adriatické), smyrna i San Pedro. Ne každá odrůda se ale zachová stejně, naopak jsou zde velké rozdíly. U některých rostlin je vliv opylení téměř neznatelný a nebýt značky na fíku, nebylo by vůbec nic vidět. Jiné zareagují tak, že doslova explodují. Na většině se ale caprifikace projeví pozitivně - minimálně zvětšením zralého plodu a také dřívějším dozráním oproti neošetřeným kusům. Dále může dojít ke změně konzistence, kdy opylený fík vytvoří více šťávy. Časté je vylepšení chuti - caprifikované fíky obsahují navíc kyselinky, takže nebývají ve zralosti pouze sladké, ale získávají další rozměr. Z mých odrůd se zatím nejvíce osvědčily Gris Tarascon (San Pedro typ), Tauro (alias Rosso di Trani, rovněž San Pedro), Vasilika Melissi (smyrna), 'Yellow' (common). Testování je ale teprve na začátku, bude potřeba mnoha dalších sezón, než se výčet odrůd vhodných pro caprifikaci nějak ustálí.

Ověření úspěšné caprifikace

Pokud se pokoušíme o opylení smyrenských nebo San Pedro odrůd, pak je úspěšnost zákroku viditelná relativně brzo - již zhruba měsíc po aplikaci dochází k propadu neopylených fíků a na výhonech zůstávají jen ty, u kterých se pylu podařilo proniknout do květů. Těch květů jsou uvnitř syconia stovky a není jasné (teda alespoň já to nevím) jaké procento z nich musí být opyleno, aby následné hormonální procesy udržely násadu. Jisté je, že pokud se to s množstvím pylu přežene, tak hrozí puknutí fíku ("overcaprification"), což nechceme. V komerčních sadech se z tohoto důvodu přesně dávkuje určitý počet fíků s pylem na jeden strom - utrhnou se i s vosičkami z caprifíků pěstovaných trochu bokem hlavního sadu a zavěsí se na samičí stromy v síťkách.
U common odrůd se úspěšné opylení projeví až během sklizně. Něco už napoví velikost fíků v porovnání s neošetřenými kusy na téže rostlině, ta může být téměř dvojnásobná, ale opět je to u různých odrůd individuální. Potom je to vidět na řezu, kdy z opyleného fíku vytéká více "nektaru" a často zcela chybí dutina - plody jsou těsně namačkány jeden na druhý. Reportovány jsou i změny v zabarvení dužniny, již zmiňovaná přítomnost kyselinky a posledním indikátorem jsou plná semena. Neopylené fíky mají semena zpravidla dutá a pokud je vypreparujeme a očistíme, tak plavou na vodě. Naopak semena z opylených plodů klesají ke dnu - tato semena lze použít pro následné pokusné výsevy, ale pozor, vzniklé semenáče budou rozděleny podle typů zhruba takto: 50% caprifíky, 25% smyrny/San Pedro a 25% common. Tzn. jen čtvrtina z nich bude časem použitelná v bezvosičkových lokalitách.

Závěr

Díky ručnímu opylení se mi podařilo vypěstovat pár kusů fíků, které byly bezpochyby to nejlepší, co jsem měl kdy možnost ochutnat. Další desítky až stovky byly o poznání lepší, než kdybych je nechal dozrát přirozeně bez caprifikace. Hlavní přínos vidím v urychlení zrání a možnosti pěstovat i smyrenské typy a letní násadu na San Pedro odrůdách. Tato metoda je ideální pro pěstitele, kteří drží své fíkovníky v kontejnerech a zaměřují se primárně na letní násadu. Určitě je použitelná i na rostlinách volně v zemi, ale to bývají často velké keře se stovkami až tisíci fíky a systematické ruční opylení by bylo poměrně namáhavé a zdlouhavé. Navíc množství získaného pylu z caprifíků je dosti omezené a pracně opylené fíky je vhodné chránit před hmyzem a ptáky např. použitím organza sáčků. I tohle nahrává kontejnerované výsadbě, u které je veškerá manipulace s fíky snadnější.