Kanadské keřové višně - sezóna 2018

Keřové višně pěstuji již šestým rokem, zpočátku pouze odrůdy Carmine Jewel a Crimson Passion na extra suchém nezalévaném stanovišti, kde sice přežívají, ale příliš neplodí. Crimson Passion dokonce zatím nikdy ani nezakvetla, což je poměrně zvláštní, protože ostatní keře obvykle po dvou letech od výsadby již kvetou pravidelně a hojně. V roce 2015 jsem na mnohem lepší stanoviště vysadil další 4 odrůdy: Valentine, Juliet, Romeo a Cupid - ta poslední jmenovaná se ke mě dostala pod názvem "Cupid", ale po pozdějším srovnání plodů a doby zrání se ukázalo, že by to nemusela být ona, takže ji pracovně označuji jako "Cupid not". Snad již skutečný Cupid jsem nedávno dodatečně získal, ale je to mladá sazenice, která zaplodí až kolem roku 2020, pak ji znova vyhodnotím.

Čtyři keře vysazené jako pravokořenné na jižním svahu v těžší jílovité půdě vyrostly od roku 2015 do zhruba dvoumetrové výšky (Romeo je trochu nižší), roční přírůstky jsou obvykle přes půl metru. V období delšího sucha je občas trochu zaliju, na jaře bývají přihnojeny NPK. Po třech letech od výsadby se objevily ojedinělé kořenové výmladky zhruba 1 metr od kmínku, není to nic vážného - spíše vhodná příležitost k rozmnožení rostlin. Keřové višně se zdají být poměrně odolné k pozdním jarním mrazíkům, snesou v květu i lehký mráz, ale jsou velmi náchylné k monilióze (moniliový úžeh), proto je ve většině případů nutné provést postřik před začátkem kvetení a nejlépe i po odkvětu některým z přípravků typu Horizon, Rovral, Talent apod. V opačném případě se riskuje silná nákaza končící opadem květů/plůdků a značným poškozením plodonosných výhonů.

Množství květů, které se objevují v druhé polovině dubna, je enormní - kvetoucí bílé keře jsou jimi doslova obaleny a působí velmi dekorativně. V květnu pak dochází k částečnému propadu plůdků, i přesto jich na keři může zůstat opravdu hodně (někdy až příliš), což má za následek snížení jejich velikosti a kvality v době zrání.

Ternímy kvetení a zrání uvedené v tomto článku je potřeba brát jako orientační, protože v roce 2018 se v podstatě nekonalo žádné jaro a od začátku dubna bylo nadprůměrně teplé a slunečné počasí, které způsobilo, že některé ovoce dozrávalo i o měsíc dříve než obvykle.

Valentine

Dozrála jako poslední až v první polovině července, plody středně velké s váhou kolem 3,7g, v porovnání s ostatními odrůdami o něco kyselejší. Ze tříletého keře sklizeno odhadem něco přes 2 kila.

Juliet

Začala zrát někdy od poloviny června, plody větší s průměrnou hmotností 4,9g, velmi chutné. Úrodnost střední, ze tříletého keře otrháno cca 2-3 kila višní.

Romeo

Hned po odkvetení bylo zřejmé, že úroda bude veliká, rostlina udržela velké množství plůdků a došlo jen k malému propadu. Zrání nastoupilo koncem června, sběr byl postupný - větve ohnuté až k zemi se obíraly v několika vlnách, zatím nevím zda je to vlastností této odrůdy nebo to bylo způsobeno silným přeplození, že keř neutáhnul zrání všech plodů zároveň. Višně byly drobnější s průměrnou váhou kolem 3,2g, ale celkem chutné - o něco sladší než Valentine. Ze tříletého keře sklizeno určitě přes 5kg plodů.

Cupid not

Jak již jsem psal v úvodu - je dost možné, že nejde o skutečnou odrůdu Cupid, ale těch možností záměny u keřových višní zase není tolik, takže jako nejpravděpodobnější varianta se momentálně jeví ta, že by to mohla být Juliet. Plody měly průměrnou váhu 5,4g (o trochu více než 4,9g u Juliet), dozrály ve stejnou dobu v polovině června, chuťově velmi dobré, úrodnost střední, celkově celá rostlina i vzrůstem velmi podobná Juliet. Pravý Cupid by měl zrát později a plody jsou údajně ještě větší. Uvidíme příští rok.

Závěr

Po prvních poněkud rozpačitých zkušenostech, ovlivněných především počátečním nevhodným stanovištěm, nekvetoucí odrůdou Crimson Passion a podceněním moniliózy, se letos keřové višně ukázaly v mnohem lepším světle a zdá se, že budou vhodným doplňkovým ovocem do menších zahrádek či okrajových lokalit, kde normální stromové višně neprospívají. Výsadbu lze provést i ve velmi suchých oblastech s možností občasné zálivky naopak nedoporučuji těžší přemokřené půdy, kde hrozí chloróza. Je ale možné, že roubované rostliny (na třešňové podnoži) se budou chovat poněkud jinak, všechny mé keře jsou pravokořenné.