Nejranější odrůdy fíkovníků
Pro začínající pěstitele a zejména pro ty, kteří by rádi vysadili rostliny volně na zahradu, vždy doporučuji začít s co nejranějšími odrůdami. V tomto článku se budu zabývat jen letní násadou ("main crop"), tzn. fíky vyrůstající na nových výhonech v průběhu května až června. Fíky přezimující v podobě pupenů či malých zárodků na loňském dřevě ("breba") zrají díky náskoku ve vývoji ještě o měsíc až dva dříve, ale to je vzhledem k odlišnému způsobu pěstování a potřebným podmínkám zcela samostatná kapitola a budu se jim detailněji věnovat někdy příště.
V předchozím mém návodu (Začínáme s fíkovníky) jsem zmínil přibližné doby zrání raných, středně raných a pozdních odrůd, teď se tedy budu věnovat pouze těm, jejihž doba od vytvoření zárodku po dozrání je menší než 80 dní, což jsou čísla, která v našich podmínkách dávají šanci na sklizeň i v běžných sezónách, tj. nejen těch, kdy lámeme teplotní rekordy. To číslo 80 je nutno brát s určitou rezervou, samo o sobě není až tak důležité, slouží jen k orientačnímu odhadu, za jak dlouho lze čekat začátek zrání. Ono taky není úplně snadné určit přesný počátek takového odpočítávání, protože malé pupeny se objevují na bázi řapíků (paždí) již v okamžiku růstu mladého výhonu, ale nějakou dobu zůstávají neaktivní a teprve po určité době se začnou zvětšovat a nabírají podobu výsledného fíku. Teprve od tohoto okamžiku, kdy se nenápadný pupen probudí a z původní velikosti pár milimetrů poskočí zhruba na 1cm, má smysl začít počítat a i tehdy je cílové datum ovlivněno řadou dalších faktorů, zejména pak teplotními sumami během jednotlivých fází vývoje.
Veselský
Synonyma: Florea, Mičurinský 10Jedna z nejznámějších místních odrůd, která se pěstuje v ČR již dlouhé desítky let hlavně díky své ranosti a dobré odolnosti - je tedy velmi vhodná pro venkovní výsadby a dokáže dozrát i v méně přiznivých sezónách. Identický nebo velmi podobný fíkovník se objevuje v zahraničních sbírkách pod názvem Florea (hlavně USA) nebo třeba i Mučurinská 10 (Bulharsko, apod.). Hlavní charakteristikou je tedy doba zrání letní násady cca 75 dní, barva slupky tmavě fialová či zelená s fialovými žebry, dužnina červená, listy většinou široce vykrojené. Rostlina rovněž bohatě nasazuje brebu, což je další plus pro venkovní výsadby a okrajové lokality.
Chuť je spíše jednodušší, ale dobrá, v chladných podzimních dnech už pouze průměrná, fíky jsou menší až střední s váhou kolem 40-50g. Tuto odrůdu doporučuji všem začínajícím pěstitelům, protože na ní se nejlépe ověří, zda daná lokalita je či není vhodná k pěstování fíkovníků - pokud bude na stanovišti každoročně prosperovat a bez problémů dozrávat, lze začít testovat i některé středně rané odrůdy.
White Marseilles
Synonyma: White Naples, Blanche, Lemon, Marseilles, Lattarula, Oregon Prolific, Italian HoneyTento žlutoplodý fíkovník se po světě rozšířil z jižní Francie, jde o další extra ranou odrůdu, která v mé sbírce pravidelně dozrává mezi prvními. Pod žlutou slupkou se skrývá světlá dužnina stejného odstínu, fík má poměrně výrazné žebrování, velikostí patří k těm středně velkým, breba může být i o něco větší.
Totožné či téměř totožné rostliny se objevují i pod jinými názvy a drobnými odchylkami, před lety jsem například vlastnil WM přímo z Francie, ale tato rostlina shazovala veškerou násadu, přitom vzhledově byla k nerozeznání.
Ronde de Bordeaux
Další stará francouzská odrůda, tentokrát s tmavými černofialovými fíky, které u mě zrají v první vlně spolu s Veselským a WM někdy od poloviny srpna, tedy v době kdy je stále šance na solidní teploty a lze počítat s vysokou kvalitou plodů. RdB nemá brebu, je tedy nutno spoléhat pouze na letní násadu, ale ta bývá hodně vydatná. Fíky jsou drobnější, podobně jako u Veselského, ale o něco aromatičtější, pro dokonalou chuť potřebují v době zrání co největší vedra. Typická je krátká stopka a světlé praskliny na slupce v plné zralosti (nemusí se objevit vždy).
Trnavský Velkoplodý
Po Veselském další krajová záležitost v podobě opravdu velkých, více než stogramových fíků - první zmínky o této rostlině pochází údajně z Trnavy už od roku 1858, lze tedy usuzovat, že je dostatečně přizpůsobena zdejšímu klimatu a v místních sbírkách zaujímá významné místo. U velkoplodých odrůd nebývá úplně běžné, že jsou zároveň velmi rané, navíc Trnavský má i výbornou a rovněž velikánskou brebu a byla prověřena jeho vyšší odolnost mrazu. Co se mu naopak nelíbí je umístění ve skleníku, kde extra bujně roste, ale plody nemají ve vlhčím prostředí požadovanou kvalitu.
Fíky zrají v těsném závěsu za první zde jmenovanou trojicí, chuťově jsou velmi dobré, masité a díky svému objemu se jich lze opravdu přecpat. Ve zralosti jsou žlutohnědé, se světle červenou dužninou, hruškovitě protáhlé. Breba i letní násada mají podobný tvar.
Becane
Opět starší odrůda z Francie, podle mě dost nedoceněná a poněkud opomíjená, přitom má několik zajímavých vlastností, které se nám v našich zeměpisných šířkách mohou hodit. Pochopitelně je raná, jinak by v tomto seznamu nefigurovala, poskytuje dobrou brebu a čeho si na ní vážím nejvíc je schopnost dozrávat do skvělé kvality i za horších teplotních podmínek (chladné podzimní dny), zatímco jiné odrůdy v takovém okamžiku produkují poněkud podřadné plody. Fíky jsou zelené s růžovou dužninou, velmi šťavnaté, střední velikosti, breba je podobná letní násadě.
Zrání začíná obvykle ve druhé vlně, podobně jako Trnavský, a pokračuje až do mrazů, případně i déle, pokud je rostlina přenesena na závěr sezóny zpět do skleníku.
Campaniere
A zase ta Francie, ale tentokrát novější odrůda, resp. teprve nedávno objevená na francouzském venkově jedním tamějším nadšencem a sběratelem. Fíky nasazuje hlavně letní, brebu jen výjimečně, ve zralosti jsou žlutozelené s různými nádechy oranžové či růžové, lehce ojíněné, velikostně spíše menší kolem 30 gramů, ale mimořádně sladké a aromatické. Raností srovnatelná s Trnavským a Becane, ještě se mi nestalo, aby některý fík zůstal na této rostlině zelený a tvrdý až do opadu listů - je to možná dáno i tou absencí breby, takže rostlina má dostatek času a síly, aby letní násada komplet dozrála.
Campaniere v mých podmínkách tvoří kompaktní tvar, který se dobře udržuje, přírůstky jsou spíše menší, ale dostatečně silné a co je důležité - velmi dobře před zimou vyzrávají, takže je zde solidní potenciál k dobrému přezimování. Thierry ve svých poznámkách uváděl, že mateřská rostlina přežila jednu zimu -28°C, ale tohle je potřeba brát s velkou rezervou, protože zimy a mrazy ve Francii mají zcela jiný charakter, navíc zde mohla hrát významnou roli mikrolokalita a chráněné stanoviště. Každopádně vhodný kandidát k venkovní výsadbě, kdy lze výhony na zimu hluboko seřezat (nemusíme se bát o brebu) a držet kostru v takové velikosti, aby šla v případě mimořádně silných mrazů snadno zakrýt, což u brebových odrůd bývá často problém.
Nin ZS
Tuto rostlinu jsem si přivezl z dovolené v Chorvatském Ninu, stejně jako řada dalších pěstitelů subtropů, kteří prostě nemohou odolat pokušení a vracejí se s nejrůznějšími úlovky, které v tamních podmínkách vypadají úžasně, ale zde u nás často poněkud zaostávají za očekáváním. To naštěstí není případ tohoto fíkovníku, se kterým mám převážně pozitivní zkušenosti. Fíky nasazuje opravdu za každý listem, je tedy velmi plodný, mají žlutou barvu, v plné zralosti se žlutohnědými flíčky. Oko fíku je malé, nezřídka kryté kapkou nektaru, která účinně brání atakům létajícího hmyzu a následnému plesnivění dužniny.
Co se breby týče, tak si nejsem zcela jist, zda ji nasazuje nebo nikoli, svou rostlinu vždy na zimu hluboce řežu, takže to jednoduše nepoznám, ale mám dojem, že v červnu v Ninu na keři byly ty fíky již dostatečně velké, aby mohlo jít o brebu. Každopádně tu máme další z raných fíkovníků, tento navíc pravidelně boduje při rodinných degustacích.
Další rané odrůdy
Tento výčet zahrnuje jen ty fíkovníky, které mám ve sbírce, existují ale samozřejmě mnohé další a řada z nich může být podobně raná a tudíž také vhodná pro venkovní pěstování v drsnějších podmínkách. Osobně nevěřím, že se najde nějaká odrůda, která bude schopná dozrát za méně než těch 75 dní - je to samozřejmě možné, ale to už by se mezi pěstiteli dávno rozkřiklo a rychle by se rozšířila. A nové odrůdy zase tak rychle nevznikají, šlechtění fíkovníků bylo hodně populární někdy v padesátých letech (viz program LSU), ale to nadšení postupně upadalo a teď se mi zdá, že je tato problematika hodně na okraji zájmu.
Nicméně občas se něco překvapivého objeví a i kdyby taková rostlina nedozrávala dříve než tyto nejranější odrůdy, tak může být zajímavá něčím jiným - těch atributů je spousta a já se je snažím co nejlépe sledovat a dokumentovat. Pokud tedy v budoucnu narazím na další dostatečně raný fíkovník, který je v něčem odlišný od výše uvedených, zařadím jej po předchozím otestování do seznamu.