Odrůdy zimolezu vhodné pro mechanické zpracování

Dalším častým tématem druhé mezinárodní korespondenční zimolezové konference bylo hodnocení odrůd z hlediska jejich vhodnosti k mechanickému zpracování. Jedná se především o sběr plodů, jehož ruční způsob je velmi časově a finančně náročný a dále převoz a uskladnění ovoce. Proto jsou vyvíjeny a testovány různé "kombajny", které přejíždějí nad řádky, plody setřepávají a ukládají do zásobníku. Nevím zda se někdy objeví tak rozsáhlá výsadba zimolezu v ČR, aby se vyplatilo podobné stroje nasadit i u nás (momentálně se testují snad jen v Rusku a Kanadě), vhodnost odrůd pro mechanické zpracování je ale důležité i z jiného důvodu - i v případě ručního sběru je dobré mít k dispozici kultivary, jejihž plody se dají někam uložit, převézt, případně uskladnit, aniž by se rozmačkaly. Kdo již nějaké zimolezy sbíral (a to nejen přímo do pusy, ale třeba do kelímků nebo jiných nádob), tak ví, že spousta odrůd má velmi tenkou slupku a plody se po přesypání a převozu velmi rychle rozhňahňají a musí se urychleně zpracovat na nějaký džem nebo kompot. Už to pak ani nevypadá příliš lákavě a člověk by si něco takového těžko koupil třeba na trhu, klesá tím tedy zároveň možnost komerčního využití.

Pojem "technické odrůdy" se v souvislosti se zimolezem objevuje již poměrně dlouho, ale ne vždy to znamená totéž co "vhodnost pro mechanické zpracování" - technickou odrůdou bývají totiž často označovány odrůdy, které nejsou vhodné pro přímý konzum (méně sladké, lehce nahořklé, malé plody apod.), ale mají jiné zajímavé vlastnosti (např. velká úrodnost), takže jsou spíše využívány pro zpracování. Neznamená to ale automaticky, že je lze zpracovávat mechanicky. V tomto článku se chci zabývat především těmi mechanicky zpracovatelnými.

Jaké jsou tedy základní vlastnosti odrůd vhodných pro mechanické zpracování?

Pevnost plodů

Je asi nejdůležitějším parametrem, plody se silnější slupkou či celkově pevnější konzistencí nejsou tak náchylné k poškození při mechanickém sběru a následné přepravě a uskladnění. Aby bylo možno tuto vlastnost objektivně porovnat, byla navržena metodika měření síly potřebné k rozmačkání plodu. Síla se počítá v newtonech (N) a platí, že pokud má odrůda např. hodnotu 2,5, tak je bobule rozmáčknuta při zatížení přibližně 250 gramy (1N = 100g). D.M. Bryksin z mičurinského výzkumného institutu ve své práci "Metody výběru odrůd zimolezu vhodných pro mechaniský sběr" rozděluje odrůdy podle pevnosti plodů do čtyř skupin:
- menší než 2N: vhodné pouze pro ruční sběr a rychlé zpracování
- 2 až 3N: po mechanickém sběru nutno ihned zpracovat
- 3 až 4N: po mechanickém sběru možno převézt a využít v čerstvém stavu
- vyšší než 4N: po mechanickém sběru možno převézt, skladovat a využít v čerstvém stavu

Síla odtrhu

Vyjadřuje opět sílu v newtonech, tentokrát ale potřebnou pro odtržení bobule z větvičky. Jde-li odtrhnout příliš snadno, skončí spousta plodů na zemi ještě před zahájením samotného sběru nebo v jeho průběhu. Naopak pokud je potřeba k odtržení bobule příliš velké síly, plody nejdou setřásat a mechanický sběr není efektivní. Rozmezí hodnot přijatelných pro mechanický sběr je mezi 0,5 a 1,5N. Pro ruční sběr drobných pěstitelů nemusí být na překážku ani menší hodnoty než 0,5N - plody lze pak opatrně sklepávat např. do deštníku nebo jiné příhodné pomůcky.

Jednotné zrání plodů

Ideální je, aby se keře sklidily na jeden zátah. Šetří to jednak čas, prostředky a také samotné rostliny. Na odrůdách vhodných k mechanickému sběru by mělo v okamžiku sklizně být zralých alespoň 90% všech plodů.

Tvar a vlastnosti keře

Jednotlivé odrůdy se hodně liší tvarem a rozměrem keřů. Některé jsou nízké s výškou okolo půl metru, jiné zase dorůstají až 200 cm, stejně variabilní je i šířka, která pak dává rostlině výsledný tvar - od relativně ploché, polokulovité, kulovité, oválné až po obráceně kónickou, která je nejširší ve své vrchní části. S tvarem keře do jisté míry souvisí poléhavost větví, která je vyšší u těch nižších a dole širších variant. Takové větve jsou obtížně přístupné i při ručním sběru, natožpak pro mechanizaci. Dále se hodnotí křehkost, resp. pružnost větví - křehké typy, které se při ohýbání lehce lámou jsou samozřejmě další možnou překážkou při strojním zpracování.

Výčet odrůd vhodných pro mechanické zpracování

Jelikož jednotlivé šlechtitelské stanice přistupují k hodnocení odrůd odlišným způsobem (a některé vhodnost k mechanickému zpracování neřeší vůbec), tak není k dispozici kompletní srovnání, nicméně několik potenciálních kandidátů bylo vytipováno: Tundra (University of Saskatchewan, Kanada), Antoška/Антошка, Goluboj Desert/Голубой десерт, Knjaginja/Княгиня, Ljonja/Лёня, Pamjati Kuminova/Памяти Куминова, Petr Pervyj/Петр Первый, Troe Druzej/Трое друзей (vše I. V. Michurin Research Institute of Horticulture, Michurinsk, Rusko), Berel (Lisavenko Institute, Barnaul, Rusko).

Zcela jistě se postupně budou objevovat další jména - tím, jak se pěstování zimolezů rozšiřuje z východních zemí směrem na západ, poroste poptávka po mechanicky zpracovatelných kultivarech. Je to dáno hlavně cenou pracovní síly, která je prostě na západě vyšší.