Patnáct let se zimolezy: 2008-2023

Letos tomu bude 15 let od chvíle, kdy jsem na své zahradě vysadil první keře jedlého zimolezu. Za tu dobu byly mnohé z nich několikrát přesazeny na různá stanoviště a vyzkoušel jsem i nejrůznější techniky pěstování. Část rostlin zůstala celou dobu na původním místě bez jakéhokoli zásahu (dodatečná zálivka, hnojení, řez) a mohla být použita jako kontrolní skupina. Rovnou zkraje mohu prozradit, že tyto kontrolní keře poskytovaly ovoce jen prvních pár sezón po výsadbě, později se začala produkce snižovat - zejména z důvodu přílišného zahušťování větví, jejich prosychání a minimalizace nárůstu nových plodonosných výhonů. Po sérii extra suchých sezón, které začaly zhruba v roce 2018, mnohé z těch prapůvodních rostlin už jen živoří a lze z nich sklidit pouze pár hrstek bobulí. Oproti tomu stejně staré zimolezy, kterým dopřávám potřebnou a pravidelnou péči, rostou a plodí velmi dobře a dovoluji si tvrdit, že můj současný způsob pěstování se blíží optimálnímu stavu v daných podmínkách. Samozřejmě vždy je možné něco vylepšit, ale je otázkou, zda by výsledné navýšení výnosů stálo za ten materiál a čas věnovaný navíc celé výsadbě. V dalších odstavcích tohoto článku se pokusím rozvést některé základní aspekty pěstovaní 'kamčatek' - občas zopakuji některé informace, které jsem již uvedl v jiných dokumentech, tentokrát se to ale pokusím brát z poněkud jiného úhlu. Mou primární motivací bude pomoci s identifikací hlavních problémů, které často trápí stávající pěstitele. Od některých se totiž dozvídám, že jejich zimolezy nesplňují původní představy - týká se to zejména pomalého růstu keřů a nízké úrodnosti.

Stanoviště

Moje první výsadba probíhala v původním jabloňovém sadu na mírném severozápadním svahu s dobře propustnou, ale nepříliš úrodnou půdou. Pozdější pokusy se odehrávaly na jižním svahu, kde mám dodnes vysazeny keře na plném slunci, v podstatě hned vedle fíkovníků. Poslední a největší stanoviště se nachází na mírném západním svahu, kde dříve bývala kukuřičná pole. Na tom prvním místě v sadu byla vždy jen velmi omezená možnost zálivky, proto jsem odtamtud postupně většinu kvalitních odrůd přesunul a nechal tam jen pár kontrolních keřů, jejihž bídný stav jsem již zmínil v úvodu. Nebýt tohoto problému s vodu, tak tam zimolezy mohly prosperovat velmi dobře a to i v polostínu větších stromů, které se stejně plně olistí až někdy v průběhu dubna, kdy zimolezy již dokvétají. Závěr je tedy takový, že výběr stanoviště není pro pěstování kamčatek rozhodující, tak jako tomu bývá u některých jiných ovocných druhů. Tyto bobuloviny spíše ocení chladnější a deštivější lokalitu, ale snesou i vyhřátá, plně exponovaná stanoviště - na těch je především potřeba pohlídat dostatečný přísun vody.

Substrát, hnojení a mulčování

Zimolezy nejsou nijak extrémně náročné na kvalitu a složení půdy. Vyhovuje jim propustná zem s lehce kyselou reakcí a porostou i v chudších půdách, ale pokud chce pěstitel z keřů vyždímat maximum, tak se vyplatí zainvestovat v okamžiku výsadby a naplnit jámu kvalitním substrátem. Zejména to platí u těžkého, jílovitého podloží. Domácí kompost většinou zafunguje spolehlivě, kdo nemá vlastní, může koupit pytlovaný. Není nutné kopat příliš hluboko, obvykle hloubím nějakých 30-40cm, tzn. přibližně na dva rýče, protože kamčatky koření poměrně mělce a spíše do šířky. Při výsadbě zapravím do kompostu jednu až dvě hrsti NPK hnojiva, v dalších sezónách přihnojuji jednou před začátkem rašení (ideálně na sníh, pokud nějaký spadne) a podruhé po odvětu. Snažím se používat přírodní hnojiva na bázi guána, hodně využívám i koňský hnůj a v zimě rozhodím mezi keře dřevěný popel, který je bohatý na fosfor, draslík, hořčík a vápník. Nehnojené zimolezy mají zpravidla kratší přírůstky a tím pádem méně nového dřeva, na kterém se příští sezónu objevují květy. Toto je podle mě velmi častý důvod malé úrodnosti u řady začínajících pěstitelů, kdy je sazenice po výsadbě ponechána v průběhu dalších let bez patřičné podpory a čeká se co předvede. Běžně navíc bývá vysazena v trávníku, kde jí obrovská konkurence odolných plevelů brání v pořádném růstu a může se stát, že ji člověk občas nechtěne zakrátí sekačkou či křovinořezem. Čímž se dostávám k dalšímu bodu, který považuji za extra důležitý, a tím je důkladné zamulčování okolí keře. Způsobů je více, já osobně doporučuji položení netkané textilie do vzdálenosti klidně metr kolem kmínku a navrch ještě silnější vrstvu mulče. Může to být kůra, štěpka, piliny, prostě jakákoli organika tohoto typu, která zabrání prorůstání plevelů po obvodu keře a zároveň udržuje potřebnou vlhkost u mělkých kořenů. Dá se mulčovat i přímo na zem bez použití netkanky, ale potom je potřeba častějšího doplňování materiálu.

Zálivka

Zde na hranici Moravského krasu, kde zimolezy pěstuji, je poměrně suchá lokalita ve výrazném srážkovém stínu s průměrnými ročními úhrny kolem 500mm, které jsou ale navíc velmi často nerovnoměrně rozloženy. Typická jsou suchá jara, což je pro zimolezy velký problém, protože se jedná o rostliny s krátkou vegetační dobou. Celý cyklus od rašení, kvetení až po zrání a opad listů se obyčejně odehraje během pěti měsíců - zejména v teplejších oblastech, kde v horkém létě rostliny ukončují vegetaci ještě rychleji a do podzimu vstupují už jen s holými výhony bez listí. Nejkritičtější jsou duben a květen (někdy i část června), kdy dochází k intenzivnímu růstu nových výhonů. Pokud je toto období srážkově podprůměrné (spadne jen pár milimetrů ze měsíc), potom jsou nové přírůstky velmi krátké a úroda v dalším roce je v ohrožení. Nedostatek vody může také negativně ovlivnit kvalitu a velikost plodů. Když se dívám do svých starších záznamů, tak asi jen jedenkrát za pět let je zde deštivější jaro, ve všech ostatních případech jsem nucen keře zimolezů pravidelně zalévat. Umělá závlaha nikdy dokonale nenahradí přirozené srážky, ale v kombinaci s kvalitním zamulčováním lze tímto způsobem ta nejkritičtější suchá období nějak překonat.

Teploty

V zimním období, kdy jsou zimolezy bez listí, nehrozí žádné poškození mrazem. Tyto rostliny perfektně zvládají i takové teploty pod nulou, které se v našich končinách nevyskytují. Není tedy potřeba žádné zimní krytí, snad jen v případě dlouhodobějších holomrazů je vhodné zamezit přesušení vrchní vrstvy půdy s mělce rostoucími kořeny. To ale velmi dobře řeší již zmiňované mulčování. V okamžiku rašení jsou noční mrazíky naprosto běžné, krátkodobé poklesy až k hranici -10°C se projeví dočasným povadnutím mladých zelených výhonů, které se pak přes den opět vzpamatují. Slyšel jsem o případech většího poškození mrazem, kdy byly spáleny nové listy, u sebe jsem ale za ty roky nic podobného nezaznamenal a to se nacházím v mrazové kotlině, kde jsou jarní mrazíky zcela běžné a poměrně výrazné. S dalšími fázemi růstu mrazová odolnost postupně klesá. Plně rozvinuté květy zvládnou ještě nějakých -7°C, ale malé plůdky, které se objevují vzápětí, už bývají poškozeny i při teplotách kolem -5°C. Projeví se to tak, že se přestanou zvětšovat a následně opadnou. Toto je asi jediná situace, kdy lze v případě nepříznivé předpovědi zvažovat nějaké krytí. Trpí tím zejména rané ruské odrůdy, naopak novější kanadské šlechtění již tento problém nemívá. Co se týče vysokých teplot, tak zimolezy si s nimi poradí vcelku dobře. Vadí jim spíše dlouhodobá nízká vlhkost vzduchu. Když už je kombinace slabých srážek a nízké vlhkosti příliš silná, reagují kamčatky částečným až úplným shazováním listů, což může u neznalých pěstitelů vyvolat zdání nějaké choroby. Jelikož se to stává až ke konci krátké vegetační sezóny tohoto druhu, tak se tím netřeba příliš znepokojovat. Jediné nebezpečí, které s tím částečně souvisí, může nastat v případě, kdy potom na podzim spadne více srážek a zároveň se teplota drží delší dobu nad průměrem. Potom může dojít k nakvétání části výhonů, což do jisté míry snižuje potenciál následující jarní úrody. Opět se to týká především raných ruských odrůd.

Odrůdy

První odrůdy jedlého zimolezu se k nám začaly pozvolna dostávat z východu, tj. nejčastěji z Ruska, později se objevily polské, slovenské a některé další. Řada z nich koluje ve zdejších sbírkách dodnes a stále mají co nabídnout - zejména pokud se to týká chuti a úrodnosti. Zhruba v roce 2006 začalo začal program šlechtění kamčatek v kanadském Saskatchewanu, kde mezi pro první generace použili japonské, ruské a kurilské předky. První publikované odrůdy (zvané "haskap" podle japonského označení pro toto ovoce) z tohoto šlechtění měly některé zajímavé vlastnosti vhodné pro komerční využití jako např. kulatější tvar a pevnější slupku, jinak ale po všech stránkách spíše zaostávaly za ruskými klasikami. To se výrazně změnilo s dalšími generacemi haskapů z této stanice - zejména Aurora je mimořádně povedená a patří k mým velkým oblíbencům. U těchto novějších kanadských odrůd se při selekci přihlíželo na to, aby se daly pěstovat i v teplejších regionech. Díky tomu netrpí předčasným nakvétáním během podzimních či zimních oteplení, ale zrají asi o 14 dní později než rané ruské zimolezy. O jednotlivých odrůdách by se dalo psát dlouho, ale to není cílem tohoto článku. Zde jsem chtěl pouze připomenout, že jsou mezi nimi velké rozdíly a ne vždy platí, že novější se rovná automaticky lepší. Těch sledovaných atributů je celá řada a není úplně snadné se v tom vyznat. Pro začátek stačí vědět, že kvůli dobrému vzájemnému opylení je potřeba zakoupit více různých odrůd - dvě jsou minimum, lépe však tři až čtyři.

Choroby a škůdci

O chorobách zimolezů se moc nepíše nebo se na stránkách prodejců dočtete, že jimi netrpí. Pokud se však někdo věnuje těmto bobulovinám delší dobu, tak se s některým problémem tohoto typu časem setká. Přehuštěné neudržované keře mohou být v některých sušších sezónách postiženy padlím, které se objevuje jak na listech, tak na plodech a může znehodnotit část úrody. V posledních letech se ve výsadbách objevují dřevokazní tesaříci, jejihž larvy se prokousávají vnitřkem výhonů a způsobují postupné odumírání celých větví. Proto je dobré si všímat podezřele vypadajících částí keřů, zvláště takových, které se zjevně liší od zbytku rostliny a přímo zasychají nebo mají mnohem kratší přírůstky a tyto okamžitě odstřihnout až do zdravého dřeva a spálit. Tímto způsobem lze držet škůdce v přijatelných mezích bez použití nějaké drsné chemie. Zrající úrodu je také potřeba chránit před nálety ptáků. V některých lokalitách tento problém není tak výrazný, ale třeba v mé výsadbě bych z nezasíťovaných keřů nesklidil vůbec nic.

Závěr

Po patnácti letech od vysazení prvního keříku zimolezu jsem z tohoto ovocného druhu stejně nadšený jako na úplném začátku a pravidelně jej doporučuji všem pěstitelům, kteří o něm dosud neslyšeli nebo z nějakého jiného důvodu váhají s jeho vysazením. Někdo má možná špatnou zkušenost s dřívější výsadbou a rostliny kamčatek již úplně zrušil nebo u něj strádají někde v zapomenutém koutu zahrady. V takovém případě radím dát jim druhou šanci a pokusit se za pomoci tohoto textu identifikovat hlavní příčiny dosavadního neúspěchu.

Fotodokumentace

Níže přikládám sérii fotek z různých období roku. Na první skupině snímků jsou vidět nové loňské výhony, které signalizují, že rostlina má vše potřebné k růstu a dobré předpoklady pro nejbližší sklizeň. Tyto výnony mívají délku v desítkách centimetrů a pokud vyrůstají z báze keře, mohou přesáhnout i metr. Následují fotografie kvetoucích zimolezů. Květy se objevují v největším množství právě na nových výhonech, a aby bylo možné sklidit z jedné rostliny několik kilogramů plodů, musí jich být stovky až tisíce. Tím spíše, že jedna bobule vzniká za účasti dvou květů. Na dalších fotkách jsou potom zrající a sklizené plody. Poslední skupinka čtyř obrázků obsahuje dva mladé zdravé keříky s hezkými přírůstky a vedle toho jiné dvě rostliny, které jsou proschlé a evidentně strádají. V tomto konkrétním případě je to nejspíš způsobeno výsadbou obou keřů na stanovišti s těžkou jílovitou půdou. Jediným řešením je pak vyhloubení dostatečně prostorné jámy, navezení vhodnějšího substrátu a výsadba nových sazenic. Zároveň je vhodné zajistit v podobných jílovitých jamách nějakou drenáž, aby zde v případě silnějších dešťů nestála dlouhodobě voda a nedošlo k uhnívání kořenů.
Pod fotografiemi nabízím některá krátká videa z mého YouTube kanálu, věnovaná zimolezům.