Pěstování jujuby v mrazové kotlině - 2022

Ziziphus jujuba čili "Cicimek čínský" je pro naprostou většinu zdejších drobných pěstitelů zcela neznámým druhem, přesto se najdou tací, kteří s ním mají již bohaté zkušenosti a každoročně sklízí množství ovoce, které má využití v čerstvém i sušeném stavu. Na webu lze najít spoustu odkazů na téma "Jujuba jako součást staré čínské medicíny", kde se dají dohledat zajímavé informace ohledně obsahu různých prospěšných látek a pozitivních účinků na lidské tělo. V některých čínských provinciích, kde panuje poměrně drsné klima (kopcovité polopouštní podmínky) a kde je značně obtížné pěstovat běžné plodiny, představuje jujuba významnou část tamního jídelníčku - je totiž zároveň velmi výživná.

Mě tento netradiční ovocný druh zaujal z mnoha důvodů. Především jde o nesmírně odolnou dřevinu, která dobře snáší nejrůznější extrémy, ať už v podobě sucha, mrazu, horka nebo stanoviště s chudou půdou. To vše je v mojí lokalitě dostupné v hojném množství, zejména pak pozdní jarní mrazíky, které jsou pro mnohé druhy likvidační. Jujuba se probouzí pozdě na jaře a kvete zhruba od července až někdy do poloviny srpna, takže ji dubnové a květnové mrazíky nijak zásadně neublíží a nezpůsobí ztrátu celé úrody jako například u meruněk. Zároveň mi toto ovoce chutná v čerstvé i sušené formě a navíc v době zrání tolik nekryje s jinými tradičními druhy.

První experimenty s jujubami jsem zahájil v roce 2017 se semeny odrůd 'Ja' a 'Vachžskyj' dovezenými z Ukrainy. Část z takto vypěstovaných semenáčů šla rovnou do země a v říjnu 2022 již více jak dvoumetrové stromky poskytly první trochu větší úrodu. Mezitím se mi podařilo od spřátelených pěstitelů poshánět rouby několika zajímavých odrůd, které jsem začal umisťovat na předem připravené podnože. Semenáče sice dokážou relativně brzy zaplodit (klidně i druhým rokem od výsevu), ale výsledné plody jsou podobně jako u jiných ovocných druhů dílem náhody. Dalo by se říci, že z desítek vysazených rostlin se sem tam najde jeden či dva použitelné exempláře, které se velikostí plodů a chutí mohou blížit mateřské odrůdě, ale pokud by někdo chtěl získat jujubu s unikátními vlastnostmi, musel by pracovat se stovkami až tisícovkami rostlin. Z mé prvotní výsadby zachovám tedy asi jen dvojici stromků a ostatní poslouží jako podnože a opylovači. Roubované jujuby jsem začal sázet ven od roku 2019. Některé šly do země asi zbytečně brzo, nyní bych raději doporučil předpěstovat roubovance rok či dva v kontejneru a umisťovat je na finální stanoviště až ve výšce přes 100cm.

V současnosti mám jujuby vysazeny na třech stanovištích s poněkud odlišnými podmínkami co se týče sluneční expozice (mírný jižní, západní a severozápadní svah), typu půdy a způsoby závlahy. To vše v nadmořské výšce cca 250-280m, ovšem v mrazové kotlině, kde jsou sice solidní denní teploty, ale v noci jde křivka strmě dolů a dokáže klesnout klidně o 5-7 stupňů níže než v jiných, podobně položených lokalitách. Hlavně z tohoto důvodu jsem měl jisté obavy, zda u mě budou jujuby schopné plodit - tedy nejen správně odkvést a nasadit dostatek plodů, ale také v samém závěru sezóny stihnout vyzrát. Sezóna 2022 ukázala, že rané a středně rané odrůdy dozrát stihnou. Září bylo sice podmračené a hodně deštivé, ale v říjnu se vrátily slunečné dny s příjemnými teplotami, což jujubám úplně stačilo a plody začaly velice rychle měnit barvu ze zelené na zlato hnědou. Některé stromky jsem ozobával ještě v polovině listopadu, kdy na nich již nezůstaly žádné listy, ale plody přesto 'došly' do poživatelné kvality.

V tuto chvíli ještě nechci hodnotit jednotlivé odrůdy, protože většina z těch roubovaných rostlin byla buď vysazena teprve nedávno nebo se stále ještě nachází v kontejnerech. Důležité je, že jujubu budou moci zkoušet i pěstitelé v podobných okrajových oblastech a rozšířit tak svou sbírku netradičních odolných ovocných druhů. Níže přikládám fotografie jujub v různých stádiích vegetace od rozkvetlých výhonů až po zralé plody.