Řez a formování keře zimolezu kamčatského

Níže uvedené informace se týkají především pěstování zimolezu drobnými pěstiteli na zahrádkách, pro komerční pěstování platí jiná pravidla řezu (často se neřeže vůbec).

Následuje text přeložený z ruského dokumentu týkajícího se řezu jedlého zimolezu od N. Afanasenka z univerzity v Petropavlovsku:

Ohledně řezu zimolezu si různé návody specialistů často protiřečí. Mnozí pěstitelé řez po výsadbě nedoporučují, kolují názory, že zimolez vůbec nepotřebuje prvních 7 až 10 let stříhání. Někteří naopak po výsadbě řez provádějí a potom stříhají keře ve stylu živého plotu.

Pro lepší pochopení způsobu řezu zimolezu je důležité vysledovat vývoj jednotlivých typů pupenů. Na postranních výhonech centrální větve a na kosterních osách v nejspodnější části jsou pupeny růstové, často jednotlivé a ve střední a vrchní části pupeny růstové i smíšené, tzn. takové, ze kterých po probuzení vyrůstají květy i výhony. Během prvního jednoho až dvou let hrotový (vrcholový) pupen roste, zpočátku vytváří nevelké přírůstky, ale potom, i v případě velmi dobré péče, nakonec odumírá. Ovšem z pupenů, nacházejících se ve vrchní i spodní části větve, začínají vyrůstat dlouhé boční výhony. Tak probíhá tvorba kosterních větví v celém keři. Po dvou-třech letech plodnosti vzniká na vrcholcích větví dosti silné zahuštění, vespodu se větve vyholují a z nich vyrůstají obnovující výhony. V průběhu roku dosahují vrcholu keře a ukončují růst. A opět ve vrchních a středních částech těchto výhonů se objevují růstové a smíšené pupeny zatímco u báze pouze pupeny růstové. Obnovující výhony rozvíjí boční větvení, čímž odtlačují starší větve do stran.

Z našich pozorování vyplývá, že první zkracovací řez zimolezu je rozhodně potřeba provést hned po výsadbě. Pouze pokud jsou sazenice slabé nebo mají krátké větvičky, tak je možné počkat na další rok. Větve se zkracují o 7-8cm, což stimuluje dobrý růst obnovujících výhonů výrůstajících ze základu větví mladé rostliny. Optimální délka zbylých "pahýlů" se pohybuje v rozmezí 7-10cm. Bez zastřihnutí se obnovující výhony objevují až ve druhém nebo často ve třetím roce plodnosti, kdy se již projevuje vyholování větví na spodu keře a zahuštění okrajů. Větve sazenice pak porostou vzhůru zdlouhavě, přírůstek centrálního výhonu bývá slabší. Tohle všechno vyvolává zvýšené větvení vrchní části při malém nárůstu celkové hmoty. Růst 2-3 obnovujících výhonů napomáhá rychlému formování dostatečně silného keře. Do zahájení plodnosti zbývá pěstiteli pouze kontrolovat rychlost růstu keře a zahustění koruny vyřezáváním nevhodně rostoucích, přebytečných nebo poškozených větví.

Prováděli jsme testy s nakláněním okrajových větví do strany, kde byly pak zafixovány pomocí drátu. Keře jsou ve výsledku rozložitější, více osvětlené, a co je důležité, nevyhánějí výhony tolik do výšky. (tady je překlad poněkud nejistý, originální věta zní: "Кусты в результате получаются раскидистые, более осветленные и, что важно, урожайные от основания ветви до вершины.") Na uměle roztažených keřích se větve také vyholují, ale mnohem pomaleji ve srovnání s keři, na kterých byl proveden řez.

Doporučujeme pravidelnější prořezávání zimolezu - zhruba každý rok až dva. Vysokou úrodu lze získat při průměrné délce přírůstků nejméně 20cm. Proto je dobré staré větve zahušťující korunu v 8mém až 10tém roce vyříznout "na čípek". V následujícím roce z "pahýlu" vyrazí 2 až 5 silných výhonů, ze kterých je potřeba jeden zachovat za účelem nahrazení ostraněné větve a ostatní odřezat. Současně s prořízkou se zkracuje část silně vzrostlých výhonů z minulého roku, aby se podpořilo jejich větvení. Právě na spodní části přírůstků z tohoto bočního větvení vznikají květní pupeny. Pokud je potřeba prosvětlit periferní zóny keře, je možné vyřezat část plodonosné větve. Celkové množství větví v různém stádiu růstu by u dobře zformovaných keřů zimolezu nemělo být větší než 15. Při řezu plodícího keře jde o to, aby se nevyholovaly spodní části větví a příliš nezahusťovala periferní (vnější) zóna. Při zpozorování nadměrného vyholování větví je potřeba věnovat řezu zvýšenou pozornost. Pokud k tomu nedochází, snažit se zakracovat větve a výhony.

Celkově naše výzkumy ukázaly, že na mladých keřích převládá zkracování s nepatrným prořezáváním, na keřích v období aktivní plodnosti mírné prořezávání s lehkým zkracováním a na starých keřích silné prořezávání. Přibližně 1/3 plodonosných větví v keři je nutno nechat zcela bez řezu (s výjimkou řezu ozdravného). V následujících letech je střídavě seříznout na čípek. Ohnuté větve mají sklon k zahušťování na úkor obnovovacích výhonů rostoucích vertikálně. Část těchto výhonů je možno naklonit a druhou část zakrátit a podnítit větvení. Výhony, které jsou příliš blízko jiných větví, vyřezat úplně. Zakrácené obnovující výhony dají dobrou úrodu velkých, brzy vybarvených plodů, ale rychle se vyholují. Používáme je k získání úrody 2-3 roky a pak je nahrazujeme novými výhony.

Nutno zdůraznit, že výsledky řezu a efektivnost jedné či druhé metody tvarování keřů zimolezu, závisí především na podmínkách výživy a zálivky.