Roubování fíkovníku

Fíkovníky se běžně rozmnožují řízkováním, které je poměrně snadné a rychlé, jsou ale momenty, kdy je potřeba sáhnout po jiné metodě a nejvhodnější alternativou je právě roubování či očkování. Typickým příkladem je situace kdy máme hezkou rostlinu, která ale neplodí, shazuje násadu nebo fíky z ní sklizené z jakéhokoli důvodu nevyhovují daným potřebám - jsou malé, pozdě zrající, praskají, nemají požadované chuťové kvality apod. Řada pěstitelů má na zahradě v zemi nebo v kontejneru již delší dobu fíkovník neznámého původu, který nikdy nenasadil plody - často přivezený z nějaké subtropické dovolené nebo získaný výsevem semen ze sušených fíků. Pokud taková rostlina ani po letech nevyprodukuje fíky, je to ideální materiál pro přeroubování. Dala by se samozřejmě vykopat a spálit, ale pokud je již hezky zapěstovaná a má vytvořený bohatý kořenový systém, je škoda toho nevyužít - rouby umístěné na bujnou a silnou podnož rostou velmi rychle a mohou zaplodit již prvním rokem. Řízkované sazenici by trvalo podstatně déle než by dosáhla podobné velikosti.

Výhodou roubování je i to, že můžeme na jednu podnož umístit více různých odrůd a pak je tam buď nechat všechny nebo se rozhodnout jen pro některou z nich a ostatní časem odstranit. Dalším využitím roubování je oprava nevhodné kosterní struktury u již zapěstovaných rostlin - pokud chceme např. místo jednoho vysokého kmínku spíše rozvětvený nižší keřík, můžeme samozřejmě provést radikální řez a nechat nové výhony přirozeně narůst od místa řezu, ale lepší způsob je odebrat rouby z odříznuté části a umístit je přesně do těch směrů, kde chceme mít budoucí kosterní větve.

Někdy se také může stát, že narazíme na hůře kořenící odrůdu nebo se nám dostane do ruky vzácnější roub a nechceme riskovat neúspěch při zakořeňování - pokud má roub dostatek oček, dá se některé použít k naroubování a zbytek lze dát normálně zakořenit. Zkoušel jsem dokonce umístit očko přímo na řízek, který jsem teprve potom nechal zakořenit - i tohle funguje, ale řízek musí být odebrán z velmi bujné a snadno kořenící odrůdy.

Materiál pro roubování

Pro roubování je potřeba nejlépe jednoletý výhon s minimálně jedním očkem - velmi dobře jdou použít řízky, které jsou určeny k zakořenění. Pak už záleží na zvoleném typu roubování a síle podnože, podle čehož se zvolí síla a délka roubu. V případě očkování potom velikost očka. Rouby lze skladovat v chladnu a temnu (cca 0-5°C, při teplotě nad 10°C již mohou začít rašit), zajištěné proti vyschnutí, ideálně v ZIP sáčku s kapkou vody. Podnože by měly být zdravé a silné, pokud chceme roubovat na seříznutou silnou větev, tak je nejlepší provést řez těsně před roubováním - pak je jistota, že celá plocha vhodná k umístění roubů je živá a bude roub správně vyživovat. U venkovních, volně rostoucích podnoží by měl být řez proveden dostatečně nízko, aby se zabránilo případnému omrznutí kosterní větve pod srůstem během nějaké drsnější zimy - když namrznou výhony nad místem roubování, tak to není taková škoda a nemusí se nic přeroubovávat.

Kdy roubovat

Fíkovníky lze roubovat téměř kdykoli během vegetačního období, ale nejvhodnější doba je na jaře během prvotního rašení a pak v době maximálního růstu výhonů. Později v létě rouby sice také srostou, ale z oček již nemusí vyrazit nové výhony a nebo zůstanou na konci sezóny nevyzrálé a snáz omrznou či zaschnou. Já obvykle čekám až se na spících rostlinách objeví první cca 1-2cm velké výhony a pak začnu s roubováním. Je-li v čase roubování hodně teplé a slunečné počasí, raději přistiňte roub např. bílou netkankou do doby než vyraší - sniží se tím riziko přehřátí a vysušení.

Nejčastější způsoby roubování

Metod je více, každá je vhodná na něco trochu jiného, po několika pokusech jsem ale zůstal u té prvně uvedené v následujícím seznamu:

Očkování ("chip budding")

Tento způsob roubování jsem vyzkoušel jako poslední, ale díky výborným výsledků jsem u něj již zůstal a v podstatě jiné metody nadále nepraktikuji. Pro potřeby očkování jsou nejvhodnější silnější rouby (klidně i 2-3cm v průměru) s hezky vyvinutým postranním růstovým pupenem (vrcholové pupeny se nepoužívají). Pupen se vyřízne i s kusem okolní kůry, na podnoži se provede co nejvíce shodný výřez (není ostuda si nejdříve tvar očka objet tužkou) a očko se do něj zasadí a omotá roubovací páskou. Velmi důležitý je čistý a přesný řez a pevné zavázání očka. Po stažení roubovací páskou je dobré překrýt celé očko slabší páskou typu Parafilm, která zabrání vyschnutí pupenu, ale zároveň dovolí novému výhonu prorůst skrz. Hlavními přednostmi této metody je velká úspěšnost, dokonalá pevnost srůstu a úspornost materiálu - z jednoho roubu lze vzít několik oček. Negativa? Chce to trochu zručnější prsty a nelze moc použít slabých roubů. Ještě jedna důležitá poznámka: pokud je seříznutá podnož silnější, je vhodné na ni umístit více oček z různých stran. Ta strana, která zůstane bez očka, přestane být vyživována a začne zasychat.

Roubování kopulací

Funguje bez problémů, ale jen v případě, že podnož i roub jsou stejně tlusté. Nelze použít na silné kosterní větve po hlubokém řezu.

Roubování do rozštěpu

Ačkoli je tento způsob roubování často předváděn a doporučován, u fíkovníků se mi vůbec neosvědčil. Rouby špatně přirůstaly a hlavně se později vylamovaly. Tuto metodu opravdu nedoporučuju, možná jen v některých krajních případech "mikro roubování" do zelených výhonů, kdy jsou vzhledem k měkkému materiálu ostatní způsoby těžko proveditelné.

Roubování za kůru

Ujímá se dobře, ale podobně jako u roubování do rozštěpu hrozí pozdější vylomení celého výhonu v místě srůstu, je potřeba použít opěru.

Závěr

Pokud se roubuje zkraje sezóny a podaří se vše provést rychle a čistě, tak lze z nového výhonu sklízet ještě v daném roce. Hluboce seřezané kosterní větve opatřené rouby mohou být dokonce o něco rychlejší ve vývinu než ty, které jsou pouze seříznuté, čehož by se dalo využít tam, kde je hluboký řez nutností (typicky ve skleníku). Otázkou je, do jaké míry ovlivňuje podnož roubovaný výhon - zdravá a bujná podnož má zcela jistě pozitivní vliv, může sloužit i k potlačení projevů FMV (Fig mosaic virus) a k podpoře slaběji rostoucích odrůd. Nejsou dostupné informace o tom, zda je nějakým způsobem ovlivněna kvalita plodů (pokud by byla, tak pravděpodobně jen velmi málo) nebo třeba doba zrání (tam bych taky nepočítal s nějakými velkými odchylkami od neroubované rostliny).

Výše popsanou metodu "chip budding" lze úspěšně aplikovat i u řady jiných ovocných druhů.