Sběr rakytníku 2017

První keře rakytníku jsem začal sázet zhruba před 4 až 5 lety na starou zahradu, kde rostou ve velmi suché lokalitě bez dodatečné zálivky, ale i tak se jim v těchto drsných podmínkách daří v porovnání s jinými ovocnými druhy relativně dobře. Zvykl jsem si nechávat odnože volně růst v okolí mateřských rostlin, protože zejména sladkoplodé sibiřské odrůdy jsou v Evropě často napadány houbovými chorobami a dochází k odumření větších větví či celého kmínku, takže odnože mi slouží jako jakási záloha. Poněkud nepříjemným vedlejším efektem je to, že se celá výsadba dost zahušťuje a jednotlivé odrůdy se vzájemně proplétají mezi sebou, ale na daném místě by stejně nic jiného nedokázalo plodit (snad ještě dříny), takže ve výsledku je to přijatelný kompromis. V mojí novější výsadbě v zavlažované zahradě již výmladky důsledně odstaňuju a snažím se keře držet v rozumném tvaru, aby mi nelezly do okolních záhonů.

Letos začaly zrát rakytníky opět velmi brzo, vybarvovaly se již v první polovině července, sklizeň by pak měla proběhnout zhruba 2-3 týdny po plném vybarvení. Všechny rostliny bylo nutné neprodyšně zasíťovat, každá nechráněná bobulka okamžitě mizí v útrobách ptáků.

Chuťově opět nejvíce zapůsobila Altayskaya (Altajská), u té je síťování opravdu potřeba velmi dobře hlídat a nezaspat (ona je navíc hodně raná), jinak zůstane jen smutný pohled na holé větve. Tradičně kvalitní byla i Žemčužnica se svými velkými bobulemi, které se dobře trhají, nezklamaly ani ostatní sibiřské odrůdy jako Inja, Rosinka či Sudaruška. Překvapením letošní sezóny se stala Podruga - tato rostlina mi poprvé zaplodila (3 roky po výsadbě) a kromě toho, že měla množství velkých plodů, tak byla zároveň velmi chutná. Potěšen jsem byl rovněž z Botaniky (Botaničeskaja Ljubitělskaja) - rozhodně nejvitálnější rostlina mezi mými rakytníky, za 3 roky výška přes 2,5m a velká úroda dobře se trhajících plodů. Ty jsou teda kyselejší, je to odrůda určená především ke zpracování, na přímý konzum se nehodí.

Mezi jednotlivými odrůdami rakytníku je velká variabilita co se týče doby zrání, velikosti plodů, jejich vybarvení, délky stopek a spousty dalších atributů, pokud to místo na zahradě dovolí, tak je určitě dobré mít ve sbírce různé typy. Něco z těch sladkoplodých, ale určitě i kyselejší a mimořádně úrodné rostliny typu Botanika, které stačí mít jednu či dvě rostliny k zásobení celé rodiny. Dosud jsme si vystačili s ručním sběrem, ale už to bylo na hraně a v příští sezóně zřejmě přijde na řadu některá z technických vychytávek jako jsou různá drátěná očka či kleštičky na strahávání bobulí. Většinu plodů jsme prohnali mixérem, přecedili přes sítko a šťávu šoupli v kelímcích od tvarohu do mrazáku. V zimě stačí vytáhnout, naředit do džbánu vodou (100% rakytníkový džus je příliš silné pití), podle potřeby dosladit a kvalitní zdroj vitamínů, především A,B,C,E,P je na světě. Výborný je taky džem, jen je potřeba použít větší množství želírovacího přípravku (klidně až dvojnásobek doporučené dávky), protože rakytník jen neochotně houstne.