Symbióza rakytníku a bakterie Frankia

Rakytník je známý svou schopností růst na velmi chudých půdách, proto se také často využívá jako "pionýrská" rostlina k rekultivaci krajiny poznamenané těžbou, erozí, apod. Jedním z hlavních předpokladů této užitečné vlastnosti je symbióza s půdní bakterií rodu Frankia (en.wikipedia.org/wiki/Frankia), která dokáže zachycovat dusík obsažený ve vzduchu a předávat jej kořenům rostliny výměnou za cukry. Každý, kdo již měl v rukou nějakou rostlinu rakytníku vyrytou ze země či vytaženou z květináče, si mohl všimnout drobných kulovitých útvarů na kořenech - ty jsou právě způsobeny proniknutím bakterie do kořenové tkáně, která tímto způsobem zareaguje a vytvoří množství hlízek či uzlin.

Pakliže nic podobného na kořenech svého rakytníku nenaleznete, je něco v nepořádku a může se to projevit na celkovém zdravotním stavu rostliny - typicky zažloutlé listy a malé přírůstky. To, že symbiotická bakterie na kořenech chybí může mít několik důvodů - buď prostě sazenice zatím nepřišla s bakterií do styku (mohla být namnožena ve sterilních podmínkách) nebo Frankia na kořenech byla, ale uhynula v důsledku přemokření (zamezen přístup nezbytného vzduchu ke kořenům), přehnojení rakytníku dusíkem (tím je symbióza narušena, protože jakmile má rostlina přebytek dusíku, tak nemá důvod jej vyměňovat s bakteríí za své cenné cukry) a nebo z jakékoli jiné příčiny, která vede k oslabení rostliny a její neochotě či nemožnosti odevzdávat cukry.

Z výše uvedeného zcela jasně plynou některé důležité zásady pro úspěšné pěstování rakytníku - vybírat nezamokřené stanoviště, raději zvolit sušší s méně kvalitní půdou než takové, kde hrozí dlouhodobější vystavení kořenů (a potažmo symbiotických bakterií) vodě. A nepřehánět to s dusíkatými hnojivy - pokud má někdo potřebu rakytník za každou cenu hnojit, tak zvolit hnojivo s co nejmenším podílem dusíku. Krátkodobě by nejspíš rostlině větší množství dusíku vyhovovalo, ale z dostupných výzkumů prováděných na starších plodících keřích víme, že hnojení dusíkem poněkud snížilo výnosy, naproti tomu nejlepších výsledků dosáhly rostliny, které nebyly hnojeny vůbec, ale byly pravidelně zavlažovány.

Způsoby "naočkování" kořenů symbiotickou bakterií

Co tedy dělat, když symbiotická bakterie v kořenech chybí? Jednou možností je dodat k rostlině hlínu zpod jiného prosperujícího rakytníku, např. z lokality s větší výsadbou, kde je již půda delší dobu Frankií kontaminována. Švédští odborníci na pěstování rakytníku si všimli, že stejná půdní bakterie se vyskytuje i na jiných rostlinách - konkrétně třeba na kořenech olše lepkavé, která je poměrně rozšířená a je možné ji v případě potřeby použít k reimplantaci chybějící nebo oslabené bakterie ke keřům rakytníku. Buď je možno nabrat hlínu z pod olše a přímo ji nasypat do výsadbové jámy nebo vytvořit jakousi kaši a v ní kořeny rakytníku obalit (v případě, že rostlinu máte zrovna vytaženou ze země), případně připravit řidší kaši a tou vysazené rostliny rakytníku zalít. Autoři této metody uvádějí, že pozorovali obnovení přirozené zelené barvy listů zhruba 6-8 týdnů po aplikaci, zároveň ale dodávají, že u velmi slabých rostlin je potřeba tímto způsobem keře ošetřit dvakrát až třikrát.

Praktická aplikace na mých rostlinách

Jelikož je mezi mými rakytníky pár rostlin, které jsou evidentně oslabeny (zaznamenal jsem u nich částečné napadení houbovými chorobami), rozhodl jsem se tento postup vyzkoušet v praxi. Pod vzrostlou olší jsem nahrabal hlínu, přičemž jsem narazil na jasný důkaz přítomnosti Frankie - výrazné kulovité shluky kořenových hlízek, ty jsem vzal taky i s částí kořenů a vše nasypal a nalil ke svým rakytníkům. Zda to pomůže či nikoli ukáže čas, určitě to ale rostlinám neublíží, takže není co ztratit.

Fotky uzlin Frankie (root nodules) na kořenech rakytníku a olše