Úvod
Ostružiník
|
|
Popis:
Ostružiník (Rubus) je rozsáhlý rod rostlin z čeledi růžovitých s množstvím poddruhů. Jedná se o listnaté opadavé keře s dlouhými šlahounovitými či prutovitými výhony s různým stupněm trnitosti. Jejich plody jsou známé jako ostružiny a maliny, které patří k nejchutnějšímu a nejžádanějšímu ovoci. Tyto rostliny lze najít téměř v celém mírném pásmu severní polokoule, daří se jim na plném slunci i v polostínu (např. jako lesní podrost).
Ostružiny a maliny, jak se lidově druhům rodu Rubus říká, jsou součástí zahrad již velmi dlouhou dobu. Mezi netradičních ovocné druhy jsem se je rozhodl zařadit proto, že existuje řada méně známých odrůd, které nejsou příliš rozšířeny mezi pěstiteli - inspirovala mě k tomu také jedna loňská návštěva u mě na zahradě, která zírala na žlutoplodé maliny s nesmírným údivem. Mezi spoustou lidí je evidentně zažité přesvědčení, že maliny jsou to červené co dozrává začátkem prázdnin a ostružiny to pichlavé fialovo-černé zrající koncem léta. Šlechtění ostružiníku se věnuje spousta lidí v Evropě (např. Anglie), USA (Oregon, Arkansas, Severní Karolína atd.) nebo Rusku, v poslední době se objevilo několik novinek: mezi maliníky jsou to nové remontantní odrůdy - tzn. takové, které jsou schopné plodit na loňských výhonech (první vlna zrání v červenci) a pak podruhé na nových letošních výhonech od začátku podzimu až do prvních mrazíků. Tyto stáleplodící maliníky teda samy o sobě nejsou žádnou převratnou novinkou, ale nově prezentované odrůdy slibují ještě lepší vlastnosti jako vyšší úrodnost či vyrovnané množství plodů v obou sklizních.
Mezi ostružinami, které za normálních okolností plodí pouze na loňském dřevě, lze za novinku považovat nové kultivary schopné zakvést a uzrát na nových výhonech (tzv. "primocane" odrůdy), což může být výhodné hned z několika důvodů: jednak lze tímto způsobem zkrátit čekání na první sklizeň, ale hlavně se takto snižuje riziko dvou po sobě následujících nepříznivých let - u klasických ostružin totiž musí v prvním roce narůst dostatečně dlouhé a silné výhony a druhým rokem nesmí tyto výhony zmrznout a zároveň to chce dobré počasí, aby plody nabraly objem a dozrály (tedy teplo, hodně srážek, ale zase ne příliš jinak začnou plody plesnivět). Zatím není jisté, zda primocane ostružiny v našich podmínkách stihnou během jedné sezóny vytvořit výhony, zakvést a dozrát - tohle je předmětem probíhajícího testování.
Mimo to, že jsou maliny a ostružiny (zejména v čerstvém stavu) velmi chutné (jde o jedny z nejšťavnatějších a nejsladších plodů, kterých se lze na zahradě běžně dopěstovat), obsahují velké koncentrace bioflavonoidů (silných antioxidantů), zejména odrůdy s tmavými plody. Další nespornou výhodou je to, že maliny a ostružiny prakticky vůbec nelákají ptáky - nevím čím to je, protože opeřené potvory jinak dokážou na zahradě zlikvidovat úplně všechno (včetně kyselých rakytníků), ale malin se ani netknou, takže odpadá práce se síťováním.
Pěstování ostružin
Ostružiník nemá nějaké zvláštní nároky, vyhovují mu nezamokřené, propustné a humózní půdy nejlépe na slunném stanovišti. Velmi dobře snáší i dlouhodobější sucho, ale to se pak nepříznivě projeví na tvorbě nových výhonů, které jsou základem příští úrody. V dobrých podmínkách dokáže narůst za sezónu klidně i 4 - 6 metrů, proto je vhodné udržovat řezem velikost keře a nedovolit přílišné zahušťování. Stačí ponechat 2 až 3 nejsilnější výhony na každé straně a vyvázat je k nějaké vodorovné opoře, aby se neválely po zemi - vzdušný tvar keře zajistí dobré vyzrávání plodů a minimalizuje výskyt plísní v době sběru. Odplozené výhony se na konci roku uříznou u země (některé prameny uvádí zhruba 20cm od země kvůli snažší tvorbě nových šlahounů) a zlikvidují, nové výhony se mohou zkrátit na rozumnou délku (v závislosti na síle výhonu a rozměrech podpůrné konstrukce), slabé konce se každopádně zakracují. Pokud rostlina velmi bujně narůstá, lze příliš dlouhé nové výhony zakrátit již v létě, což způsobí jejich rozvětvení a znásobení plochy pro budoucí sklizeň.
Ostružiník se snadno množí odkopky, řízkováním nebo hřížením, velmi ochotně zakořeňuje. Mladé rostliny je vhodné po výsadbě na zimu chránit alespoň přihrnutím vrstvy mulče, starší keře již bývají plně mrazuvzdorné - byly ale hlášeny odrůdy, které jsou na mráz citlivější a pěstitelům kompletně vymrzly (především ty beztrnné jsou náchylnější k namrzání dřeva). S tím je potřeba počítat především u nejčerstvějších novinek, které pochází z teplejších šlechtitelských lokalit (např. Anglie) a dosud u nás nebyly pořádně prověřeny.
Ostružiník netrpí nějakými vážnými chorobami, ale poslední roky se čím dál častěji vyskytuje rez (dobře patrná jako žlutý prášek v podélných prasklinách na výhonech) a řidčeji bejlomorka (vybouleniny na výhonech). Ani jedna z těchto chorob není pro rostlinu fatální, každopádně ji oslabují a ani esteticky nepůsobí příliš dobře. Silně napadené výhony mohou zaschnout. Chemické ošetření rzí je komplikované, proto se spíše doporučuje napadené výhony co nejdřív ostřihnout a spálit.
Pěstování malin
Maliník je schopen růst téměř kdekoli, nevadí mu ani polostín na severním svahu (můj případ), čehož lze využít k osázení různých zapomenutých koutů a jiným způsobem nevyužitelných míst na zahradě. Nutno ale počítat s vytrvalým odnožováním, díky kterému se rostlina rosřiřuje do okolního prostoru (proto pozor u plotů s mělkou podezdívkou). Způsob pěstování se poněkud liší u jednou plodících a stáleplodících odrůd - jednou plodící maliník zraje v červenci na loňských výhonech, které se po sklizni (nebo na konci sezóny) odstraňují hned u země čímž se uvolní prostor novým výhonům. Stáleplodící rostliny dokažou zaplodit na loňských i letošních výhonech, hlavní sklizeň bývá obvykle z té druhé úrody na podzim, kdy dozrávají plody na nových výhonech. S příchodem prvních mrazů lze tyto nové pruty zkrátit o 1/3, takže příští rok znovu obrazí a zakvetou a nebo je lze seříznout u země - tím se sice zbavíme výhody červnové sklizně, ale zato podpoříme podzimní úrodu, která bývá mnohem vydatnější. Kterou variantu zvolit závisí také na stavu rostlin na konci roku - např. minulý podzim (2012) díky příznivému počasí plodily maliníky až do úplného vyčerpání, takže jsem seřezal všechny pruty až u země, rok předtím naopak přišel mráz velmi brzo a silné výhony mi bylo líto bez užitku zlikvidovat, tak jsem je pouze zakrátil. Dalším vodítkem může být výskyt škůdců, já se třeba každoročně potýkám s květopasem, který je schopen zlikvidovat až tři čtvrtiny červencové násady - to se potom vyplatí vsadit na druhou sklizeň, kdy již květopas není aktivní.
Výběr zajímavých a netradičních odrůd:
- Navaho - jedna z moderních beztrnných ostružin, u které je uváděn "vzpřímený" růst. Nelze ovšem zaměňovat se "sloupovitým" růstem, kterýžto termín je poslední dobou zneužíván k ledasčemu. Navaho stejně jako ostatní ostružiny vyhání šlahouny do všech stran a ty se bez opory začnou ohýbat k zemi (zvláště pokud ponesou množství plodů), tím "vzpřímeným" růstem se rozumí zvýšená schopnost tvorby silných kratších výhonů, které budou méně náchylné k nežádoucímu polehávání - tzn. bude snazší je přivázat k nějaké svislé opoře a udržet na menším prostoru. U Navaha se uvádí mrazuvzdornost do -20°C, plody středně velké (6g), sladké (Brix 10,7 v UK) a pevné vhodné k uskladnění, vyšší náchylnost ke rzi.
- Reuben - jedna z prvních "primocane" (plodící na letošních výhonech) ostružin, která má zároveň vzpřímený růst. Po odplození lze tedy veškeré výhony seříznou u země, protože na jaře vyraší nové - zda v podmínkách ČR stihnou také dozrát, zatím není ověřeno. Pokud by dozrát nestíhala, tak by teoretisky šlo pěstovat ji jako velmi ranou floricane odrůdu - tedy ponechat loňské výhony s tím, že zakvetou z kraje sezóny. To se ale teprve uvidí. Plody Reubenu jsou velmi velké - kolem 8g, sladké (Brix 11,5 v UK), šťavnaté, příjemné ovocné chuti. Detailnější popis v angličtině: www.reubenblackberry.com
- Ostružiník japonský (Rubus phoenicolasius) - původní druh rodu Rubus pocházející ze severní Číny, Koreje a Japonska. Má blíže k divoce rostoucím ostružiníkům s bohatým otrněním, vyznačuje se jasně červenými, velmi dekorativními plody. Právě pro množství trnů a poměrně malé plody lze doporučit spíše jako raritu - pravděpodobně bude též odolný ke všemu možnému, prostě takový ten typ "nezmar".
- Himbo Top - absolutní novinka na poli stáleplodících maliníků. Švýcarští autoři uvádějí až o 50% vyšší úrodnost než předchozí odrůdy, plody 6-8g, zároveň ale přiznávají, že bujně rostoucí pruty vyžadují oporu. Dvě rostliny jsem vysadil na podzim 2012, výsledky pozorování uveřejním za 2-3 roky.
- Žlutoplodé maliníky - až na odlišnou barvu se od klasických červenoplodých příliš neliší, jsou chuťově poněkud jemnější, odolné vůči chorobám. Dostupné odrůdy: Fallgold, Golden Bliss, Everest Gold
- Malinoostružiny, ostružinomaliny - existuje množství různých kříženců maliníku a ostružiníku (lze je najít pod názvy Tayberry, Boysenberry, apod.), ale ohlasy pěstitelů zatím příliš nadšené nejsou. Osobní zkušenost nemám, proto s hodnocením vyčkám až mě některá odrůda zaujme.