Úvod
Aktuality
Články s ovocnou tématikou
Netradiční i běžné druhy ovoce
Galerie
Bazar rostlin
Kontakt & Odkazy

Muchovník olšolistý/kanadský/Cusického
(Amelanchier alnifolia/canadensis/cusickii)

Popis:

Dle wikipedie jsou muchovníky řídké dřevité keře nebo malé stromy se vzpřímenými kmínky vysoké do 20m pocházející ze Severní Ameriky a Kanady. Kůra je šedá nebo méně často hnědá, hladká nebo popraskaná u starších stromů. Listy jsou opadavé, řapíkaté, střídavé, jednoduché, různě eliptické až kulaté, 0,5–10 × 0,5–5,5 cm velké, od tenkých po kožovité, s povrchy hladkými, nebo nebo hustě ochlupenými v květu, a v dospělosti. Listy se na podzim výrazně barví do červena, nebo oranžova. Květenství je sestavené ve vzpřímených, nebo převislých hroznech, s 1–20 květy, a to buď v seskupení jednoho až čtyř květů, nebo hroznu s 4–20 květy. V květu je pět bílé (vzácně poněkud růžových) kulatých lístků, 2,6–25 mm dlouhých. Květy některých druhů se objevují na začátku jara, v březnu, další kvetou ještě v červnu. Plodem je malvice, v barvě od červené přes fialovou až po téměř černou, 5–15 mm velká, ve škále chutí od nasládlé, šťavnaté po suchou a mdlou. Zraje v létě, u nás obvykle v průběhu července.

Z rodu Amelanchier nás zajímají převážně tyto druhy:
Amelanchier alnifolia (Muchovník olšolistý) – keř až strom bujnějšího růstu pojmenovaný podle typického tvaru listů
Amelanchier canadensis (Muchovník kanadský) – keře 2–8 m vysoké, poměrně vzpřímené, někdy nižší stromy až 18 m vysoké s rozložitou korunou
Amelanchier x grandiflora (Muchovník velkokvětý) – přírodní kříženec Amelanchier arborea a Amelanchier laevis
Amelanchier cusickii (Muchovník Cusického)


Zralé bobule muchovníku Smoky
 Zrající plody semenáče Thiessen
Zralé bobule muchovníku Smoky Zrající plody semenáče Thiessen

Pěstování:

Jde o velice nenáročné rostliny prospívající na všech typech běžně se vyskytujících půd (tj. včetně písčitých i jílovitých), které mohou být neutrální nebo mírně kyselé či zásadité. Vyhovuje jim plné slunce i polostín, ve stínu se jim nedaří. Většina muchovníků není příliš náročná na vlhkost půdy, takže mohou růst i na sušších stanovištích - toto mohu s klidem potvrdit, všechny moje exempláře jsou pěstovány v jednom z nejsušších míst ČR s minimální dodatečnou zálivkou (starší rostliny již nezalévám vůbec). Jsou samosprašné, k získání plodů tedy stačí vysadit pouze jednu rostlinu, netrpí žádnými zásadními chorobami. Vzhledem k jejich severskému původu jsou to rostliny značně odolné mrazu, ještě se mi nestalo, že bych na nich zaznamenal nějaké poškození - a to ani pozdními květnovými mrazíky, které jinak dokážou zlikvidovat téměř jakoukoli úrodu. Při výsadbě lze postupovat jako u běžných ovocných druhů, koření více do hloubky než např. zimolez, jámu lze tedy prohloubit třeba na 40-50cm a vysypat kompostem. Prvních zhruba 4-5 let po výsadbě není potřeba nějaké zvláštní péče, na jaře lze přihnojit NKP, vhodné je rostliny zamulčovat. V dalších letech, kdy od kořenů průběžně vyráží nové výhony, lze provádět obnovovací řez a nejstarší odplozené větve u země odstraňovat. Tím se celý keř zároveň prosvětlí, plody budou kvalitnější a méně náchylné na různé hniloby v případě deštivého počasí během zrání.


Keř muchovníku Prince William
 Zralé plody na muchovníku Prince William
Keř muchovníku Prince William Zralé plody na muchovníku Prince William

Další poznámky:

  • Chuť plodů je sladká až sladko-kyselá, ne příliš výrazná, ojediněle moučnatá s tzv. "muchovinou", ale to je spíše případ rostlin s pochybným původem. U některých odrůd převládá v plné zralosti sladkost (Smoky), u jiných jde o různě vyvážený poměr sladké a kyselé (Thiessen, Martin), lehká kyselinka dodává plodům více osvěžující příchuť.
  • Jíst lze v čerstvém stavu, utržené plody je možno nějakou dobu skladovat ideálně při teplotě těsně nad 0°C (déle než např. zimolez), dále je možno sušit, kompotovat či mrazit.
  • Muchovníky patří mezi oblíbené původní ovoce v Kanadě, kde jsou pěstovány na větších plochách i komerčně.
  • Rozmnožují se meristémově (in-vitro), očkováním nebo též odkopky, které bohatě vytváří - u očkovanců je potřeba tyto odnože důsledně likvidovat, pokud je jako podnož použit semenáč muchovníku. Je to jeden z důvodů proč očkovance v případě muchovníků moc nedoporučuji, druhým důvodem je přirozený způsob pěstování muchovníku kdy se starší odplozené větve nahrazují mladými výhony vyrážejícími od od kořenů - to v případě očkované rostliny nelze takto dělat. Klasické řízkování není moc úspěšné, jsou sice popsány některé osvědčené postupy, ale ty jsou poměrně pracné a zdlouhavé.
  • Dožívají se mnoha desítek let, řezem lze udržovat vhodný tvar pro snadnější sklizeň - zejména muchovník olšolistý může vyrůst i výše než 3 metry, což je poměrně zbytečné, protože dostatečné množství ovoce lze sklidit i z dvoumetrového jedince.
  • Amelanchier obsahuje v mladém dřevě, listech, pupenech a nezralých plodech kyanogenní glykosid prunasin (stejná látka, jaká se vyskytuje např. v peckách meruněk nebo v hořkých mandlích). Malé množství této jedovaté látky lze najít i ve zralých plodech (cca 5-19mg/kg), ale člověk by musel sníst naráz asi 2kg ovoce, aby to pro něj představovalo nějaké nebezpečí. Prunasin společně s benzaldehydem a amygdalinem dodávají zralým plodům muchovníku jejich typické aroma.
  • Květy muchovníku jsou samosprašné, přítomnost druhé nepříbuzné rostliny částečně zvyšuje množství plodů ale zároveň způsobuje i vyšší semenitost bobulí.
  • Mladé rostliny začínají plodit někdy ve 2 až 3 letech, větší úrodu poskytují kolem 7 až 8 roku a maximální výnos je dosažen ve 12 až 15 letech (v závislosti na typu řezu). Dobře udržovaný sad může být produktivní po dobu 30 až 50 let.
  • U odrůd Smoky, Honeywood a částečně i u Northline a Thiessen lze pozorovat střídavou plodnost, ta je ale spíše nepravidelná - jako typickou situaci lze uvést, že v deseti po sobě jdoucích letech lze očekávat 2 excelentní úrody, 6 průměrných a 2 mizerné (v různém pořadí).
  • Podle všeho se při množení semeny (i díky samosprašnosti) přenáší na potomky poměrně vysoké procento mateřských vlastností - údajně vzniká až 70 - 95% podobnost s rodiči. I přesto je ale množení semeny doporučována jen v případě minimalizace počátečních nákladů nebo tehdy, když není podobnost s rodiči striktně vyžadována (např. při použití v živých plotech apod.). Samozřejmostí je použití pouze F1 semen, když už se rozhodne pro tuto variantu. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že některé semenáče mají k rodičovským (originálním) rostlinám hodně daleko - nejen co se týče chuti plodů, ale i plodností a dalšími charakteristikami.
  • V ČR se významěji dostaly do povědomí drobných pěstitelů až od roku 2008, kdy se objevily na trhu jejich sazenice. Bohužel šlo z velké části o semenáče, u kterých hrozí, že zcela nepřevezmou ušlechtilé vlastnosti mateřské rostliny. Nebyl by to až tak velký problém nebýt toho, že tyto semenáče byly nějakou dobu rozšiřovány pod názvem dané mateřské odrůdy, takže tu teď máme tisíce rostlin, které se liší kvalitou a mohou dost lidí odradit od pěstování (pokud má někdo tu smůlu, že jeho rostlina má místo deklarovaných velkých, šťavnatých bobulí malé muchovinové zmetky). Naštěstí se poslední dobou situace výrazně zlepšila a lze zakoupit kvalitní vegetativně množené rostliny.
  • Přehnojování dusíkem (zvláště v pozdější fázi vegetace) může mít za následek menší násadu květních pupenů, což se v následující sezóně projeví nižší úrodou.
  • Ačkoli muchovník netrpí nějakými závažnými chorobami, mohou se zejména v období kvetení a zelené fázi plodů objevit různí škůdci (zejména housenky všelikého hmyzu), kteří dokážou nadělat solidní paseku. Proto je potřeba rostlinám před rozkvětem a ještě nějakou dobu poté věnovat zvýšenou pozornost a případně zasáhnout pomocí vhodného insekticidu.
  • Na základě cca 6ti leté zkušenosti s muchovníkem mohu říci, že pro vlastní spotřebu průměrné rodiny stačí vysadit něco kolem 4 keřů - samozřejmě je to dost individuální, pro někoho vystačí 2, jiným je naopak 6 málo, každopádně muchovník je dost úrodný a z každého keře lze poměrně brzo sklízet několik kg plodů. Je to mnohem více ve srovnání např. se zimolezem, kde se sklizeň ze stejně staré rostliny pohybuje spíše ve stovkách gramů a jen v optimálních podmínkách přesahuje 1-2kg.


Detail plodu muchovníku Thiessen
 Zelené plody muchovníku poškozené housenkami
Detail plodu muchovníku Thiessen Zelené plody muchovníku poškozené housenkami

Popis vybraných odrůd dostupných v ČR:

  • Thiessen - velmi stará odrůda objevená jako divoká rostlina v roce 1906 v Saskatchewanu. Oficiálně uvedena ale až v roce 1976. Kvete o několik dní dříve než ostatní odrůdy. Plody s průměrtem do 17mm, typicky 6 až 12 v trsu. Trs poměrně volný s nejednotným zráním. Výborná, svěží a šťavnatá chuť. Tvoří dlouhověké keře s výškou až 5m, v pozdějším věku rozložité.
  • Martin - odrůda uveřejněna v roce 1990 vznikla výběrem ze semenáčů odrůdy Thiessen, se kterou má mnoho společných vlastností. Byla vybrána na základě velkých plodů (až 18mm) a jednotného zrání bobulí v trsu. Chuťově je hodnocena jako nejlepší pro přímý konzum.
  • Smoky - původem divoká rostlina nalezena v Beaverlodge v Albertě kolem roku 1918. Oficiálně představena v roce 1952. Bobule s průměrem do 14mm, obvykle 7 - 11 v trsu, zrání nejednotné. Dobrá, jemná chuť, jde o nejsladší z dosud známých odrůd s nejvyšším poměrem cukrů a kyselin (pH 4,1 - 4,5). Plody obsahují poměrně hodně velkých semen. Výška keře do 4,5m. ve stáří rozložitá koruna, hojně odnožující.
  • Northline - podobně jako Smoky objevena divoce rostoucí v Beaverlodge, Alberta v roce 1958. Představena v roce 1965. Plody s průměrem do 16mm, velmi pevné, odolné k praskání, v trsu obvykle 7 - 13 bobulí. Poměrně jednotné zrání. Výborná plná chuť, celkem sladká s pH 3,8 - 3,9. Velmi produktivní odrůda.
  • Honeywood - objevena kolem roku 1955 v Parkside, Saskatchewan, uveřejněna v roce 1973. Kvete 4-8 dní později než ostatní odrůdy a o něco později také dozrává. Plody s průměrem do 16mm, typicky 9 - 15 bobulí v trsu. Trs pevný, zrání celkem jednotné. Chuť plná, kyselkavá, pH 3,7 až 3,9, semena poměrně velká. Keř roste do výšky cca 5m, v dospělosti rozložitý v průměru zhruba 4m. Velmi produktivní odrůda s brzkým nástupem plodnosti.
  • JB30 - nalezena v Langham v Saskatchewanu, uveřejněna v roce 1991 pod názvem Quaker. Plody v průměru do 15mm, zraje v průběhu delší doby, chuť dobrá, kulatá. Keře jsou vysoké cca 3,5m vzpřímené až rozložité.
  • Prince William - odrůda patří narozdíl od výše uvedené pod Amelanchier canadensis, byla patentována v roce 1987. Keř je menšího vzrůstu (do 3m), bohatě odnožuje. Plody s průměrem do 12mm, temně červeno purpurové, sladké, velmi aromatické.


Seznam muchovníků v mojí sbírce lze najít zde



Dokumenty ke stažení:



Zajímavé odkazy: