Úvod
Aktuality
Články s ovocnou tématikou
Netradiční i běžné druhy ovoce
Galerie
Bazar rostlin
Kontakt & Odkazy

Zimolez modrý
(Lonicera caerulea var. kamtschatica/edulis/emphyllocalyx)

Popis:

Opadavý, hustě větvený keř, asi 0,7–3m vysoký původem z Asie a Severní Ameriky, se dostal do povědomí šlechtitelů už ve 30tých letech minulého století, kdy se začalo s výběrem vhodného genetického materiálu z originálních lokalit a následoval zdlouhavý proces selekce, křížení atd. Plody divoce rostoucích rostlin jsou totiž většinou hořké a malé, hlavním cílem šlechtění proto bylo najít odrůdy se sladkými a dostatečně velkými bobulemi. Toho se po několika desítkách let podařilo docílit zejména díky ruským šlechtitelským stanicím, v současné době se dalšímu zdokonalování věnují rovněž v USA a Kanadě, kde se v posledních letech začalo s velkovýsadbou. Mimo tyto velké ústavy probíhá šlechtění v amatérských či poloamatérských podmínkách, kde se pracuje s mnohem menším počtem semenáčů, i přesto se ale občas podaří vyselektovat nějakou zajímavou odrůdu.
Plody ušlechtilých odrůd mají modrou barvu, protažený až válcovitý tvar a sladko-kyselou chuť, jsou bohaté na vitamíny a především jde o první jarní ovoce, které v našich končinách dozrává v rozmezí konec května až začátek července. Šířka keřů jednotlivých odrůd se celkem liší, v dospělosti mohou mít v průměru 1,5 - 3m.

Rod Lonicera zahrnuje více než 200 druhů. Nás zajímá především druh Lonicera caerulea (zimolez modrý) a tyto jedlé poddruhy:
Lonicera caerulea var. caerulea – Evropa, Asie, Severní Amerika
Lonicera caerulea var. kamtschatica (zimolez kamčatský) – Kamčatka, Sachalin, Magadanská oblast
Lonicera caerulea var. emphyllocalyx ("haskap") – Kurilské ostrovy, Japonsko
Lonicera caerulea var. edulis (zimolez jedlý) – Východní Asie


Typický tvar keře zimolezu modrého
 Mladé kvetoucí výhony zimolezu
Typický tvar keře zimolezu modrého Mladé kvetoucí výhony zimolezu

Pěstování zimolezu:

Zimolez neklade žádné speciální nároky na pěstování, roste prakticky v jakékoli půdě (pomineme-li extrémní případy "močál"/"poušť"), má rád dostatek slunce, ale snese i stanoviště, které je v průběhu dne občas zastíněno. U nás je plně mrazuvzdorný a nevadí mu ani mráz do cca -7°C během kvetení což zajisté velmi ocení pěstitelé v oblastech často postihovaných pozdními jarními mrazíky. V sezónách 2020/2021 však došlo k částečnému namrznutí malých zelených plůdků u raných odrůd a jejich výraznému propadu. Jednalo se o noční dubnové teploty kolem -5 až -6°C. Je částečně samosprašný, pro důkladné opylení je však nutné vysadit nejméně dvě nepříbuzné odrůdy, pokud je to možné tak ještě více - šance na kvalitní opylení se tím dál zvyšuje.
Rostliny je vhodné sázet alespoň 1,5m od sebe, při hustějším systému se pak hůře sklízejí. Pro výsadbu lze využít i jinak nepoužitelné plochy jako severní svahy, kde se ostatnímu teplomilnému ovoci nedaří. Zimolezu naopak přílišné teplo moc nesvědčí, na podzim a v zimě na teplém stanovišti předčasně vykvétá a v létě trpí suchem.
Pokud chcete rostlině dopřát nadstandardní péči (např. pokud ji pěstujete v sušší oblasti s méně výživnou půdou), pak můžete také:
  • zalévat hlavně v období kvetení a růstu nových výhonů (na těch budou příští rok plody)
  • pohnojit nějakým NKP (rusové doporučují jednou před rozkvetením a podruhé během dozrávání plodů)
  • při vysazení do volné půdy je dobré počítat s mělkým kořenovým systémem (do 30cm), jámu tedy dělat spíše širší než hlubší a vyplnit ji např. kompostem
  • kvůli mělkému kořenovému systémemu je taktéž vhodné zamulčování, používám k tomu posečenou trávu i dřevěné štěpky z drtičky větví
  • květy jsou opylovány převážně čmeláky, takže pokud na jaře žádného neuvidíte, tak je to námět k zamyšlení
  • v případě výsadby více kusů stejné odrůdy nedávat dvě tytéž rostliny vedle sebe, ale prokládat je jinou odrůdou
  • řez zimolezu je popsán v samostatném článku: Řez zimolezu kamčatského
  • posadit pod každý keř kočku nebo jinak chránit před ptáky (např. sítí do vinohradů)


Zelené plody zimolezu začnou brzo zrát
 Zrající plody jedlého zimolezu
Zelené plody zimolezu začnou brzo zrát Zrající plody jedlého zimolezu

Úrodnost zimolezu:

Po několika letech pěstování zimolezu vidím právě úrodnost jako jeden z klíčových faktorů při posuzování celkové užitečnosti jedlého zimolezu. U oficiálních odrůd se obvykle udává průměrná hmotnost sklizených plodů - toto číslo se nejčastěji pohybuje někde mezi 2 až 3 kilogramy, nejnovější kultivary slibují ještě o něco více jak 3kg. Je ale potřeba si uvědomit, že tyto tabulkové hodnoty jsou uváděny pro dospělý keř (tj. minimálně 5 let v zemi) v optimálních podmínkách, které se velmi blíží přirozenému prostředí těchto rostlin, tj. krátké vegetační období, dlouhá a mrazivá zima a hlavně dostatek srážek.
Množství vody (ať už přirozené dešťové nebo formou umělého zavlažování) zejména v jarním období je pro pěstování zimolezů naprosto zásadní, mělký kořenový systém nedokáže v sušších oblastech dostatečně zásobit rostlinu a výsledkem jsou malé roční přírůstky, drobnější plody či dokonce usychání celých větví. Když má keř během hlavního vegetačního období (duben - červen) dostatek vláhy, dokáže vyprodukovat i metrové výhony (tyto vyráží zejména ze spodní části silných kosterních větví) a rovněž neustále zahušťuje vnější obvodový obrost. Jelikož se květy objevují pouze na novém dřevě, tak je právě celkový přírůstek loňské "masy" pro výnos ovoce určující.
Již v rámci jednotlivých lokalit v ČR či SR lze pozorovat výrazné rozdíly - v suchých oblastech, kde se roční srážkové úhrny pohybují kolem 400mm, je mnohem těžší (a bez dodatečné zálivky téměř nemožné) poskytnout zimolezům vhodné pěstební podmínky. Naopak ve vyšších a deštivějších lokalitách prospívají rostliny mnohem lépe a odráží se to i v celkové úrodnosti, která je potom až několikanásobná. Po výsadbě mladé rostliny zimolezu (obvykle 1-2 roky staré řízkovance či in-vitro množené sazenice) lze počítat s tím, že několik plodů se objeví již ve druhém či třetím roce po výsadbě, v dalších letech se množství zvyšuje v závislosti na rychlosti zvětšování objemu keře, ve stáří 3-4 let od výsadby lze obvykle sklidit již řádově stovky gramů a v dalším věku už se to opravdu výrazně liší podle pěstitelských podmínek a péče - zatímco dobře prosperující rostliny poměrně rychle překonají hranici 1kg a směřují k těm tabulkovým hodnotám, strádající jedinci setrvávají zhruba na té úrovni stovek gramů, což potom zůstává daleko za očekáváním pěstitelů.
Jaká bude úroda lze odhadnout již začátkem jara během kvetení - keř by měl být správně květy doslova obsypán a všude by měli poletovat čmeláci, což jsou jedni z hlavních opylovačů zimolezu. Odhad úrody je možné provést přibližným spočítáním květů (respektive soukvětí, protože ze dvou květů se vytvoří jeden plod) na jedné větvi a následným vynásobením počtem větví - při typické váze plodu kolem 1g je zapotřebí cca jednoho tisíce soukvětí k dosažení výnosu 1kg, což je poměrně velké množství květů. Jestliže se na větvičkách krčí sem tam kvítek, pak nelze očekávat nějakou velkou úrodu - v této době je ale ještě čas a prostor dopřát rostlině potřebné podmínky pro získání co největšího množství nového obrostu a podpořit tak úrodu v příštím roce.
Na otázku kolik keřů zimolezu stačí pro potřeby průměrné čtyřčlenné rodiny lze odpovědět, že poměrně hodně - rozhodně více než třeba rybízu, muchovníku, kanadských borůvek či jiných podobných bobulovin. Pokud budete zvažovat výsadbu s jiným cílem než jen sem tam zobnout nějakou tu bobulku (tj. taky mrazit, džemovat, atd.), doporučuji pořídit alespoň 10 rostlin různých odrůd.

Větvička se zralými plody zimolezu
 Srovnání velikosti plodů některých odrůd zimolezů
Větvička se zralými plody zimolezu Srovnání velikosti plodů některých odrůd zimolezů

Choroby a škůdci:

Dlouhou dobu jsem měl v odstavci 'Pěstování' uvedeno, že zimolez netrpí v našich podmínkách výraznějšími chorobami a není napadán škůdci. Zkušenosti z posledních sezón kolem roku 2020 mě však nutí toto tvrzení poupravit, protože na některých keřích jsem zaznamenal problémy s padlím a to nejen na listech, ale i na zralých plodech. Zatím nemám v plánu přikročit k chemické ochraně, spíše se snažím vyvarovat všemu, co napomáhá v rozvinutí a množení této houbové choroby, tzn. udržuji keře co nejvíce vzdušné a také s většími rozestupy mezi sebou. Důležité je také nepřehnojovat dusíkem.
Ze strany škůdců dochází k příležitostnému okusu listů, někdy se také v zimě objeví poškození vrcholových květních pupenů od drobných ptáků. Největší průšvih ale aktuálně představují larvy dřevokazného hmyzu (Kozlíček zimolezový, Drvopleň obecný + možná ještě další), které se zavrtávají do dřevnatých výhonů a likvidují tak celé velké větve. Zatím jedinou známou ochranou je včasná identifikace napadených výhonů a jejich okamžité spálení. Z tohoto důvodu je potřeba věnovat zvýšenou pozornost náhlému vadnutí výhonů nebo spatření nezvykle zakrnělých listů v porovnání s jinou částí keře. Na starším dřevě se pak objevují zduřená místa, která signalizují, že se rostlina snaží nahradit vyžrané části uvnitř větve. Ve finálním stádiu se na výhonu objeví kulatý otvor, kterým se nový dospělec prohryže ven - samozřejmě se zákeřným úmyslem naklást vajíčka na další keře.

Další poznámky:

  • Chuť plodů lze popsat jako sladko-kyselo-nasládlou nebo nahořklou verzi malin, borůvek, švestek nebo černého rybízu a různé kombinace všeho dohromady (Bob Bors). Chuť může být ovlivněna celou řadou okolností jako stanoviště, počasí během zrání, vydatnost zálivky atd. Jednotlivé odrůdy se chuťově liší - jedny jsou sladší, jiné kyselejší, některé mohou obsahovat stopu hořkosti (ale ani to nemusí být na škodu). Důležité je, že lze plody konzumovat v čerstvém stavu a skoro všechny dostupné odrůdy jsou velmi chutné.
  • Vyšlechtěné kultivary jsou zejména v Rusku oceňovány degustační známkou v rozmezí 1-5, odrůdy se známkou 5 (nebo těsně pod, např. 4,8 či 4,9) jsou označovány jako "dezertní", tzn. velmi chutné. Méně chutné, říká se jim někdy taky "technické" odrůdy se pohybují někde v bodovém rozmezí 3,5 - 4. Nižší čísla se v hodnoceních neobjevují.
  • Kromě konzumace v čerstvém stavu lze plody zpracovat do džemů a marmelád (kvalitou a chutí naprosto srovnatelné s borůvkovou), zamrazit nebo usušit.
  • Zimolez je velmi populární v Japonsku (pod názvem "haskap"), kde se z něj vyrábí spousta produktů.
  • Existují stovky pojmenovaných odrůd, většina z nich pochází s Ruska, nově přibývá také hodně kanadských.
  • Rozmnožování zimolezu se provádí velmi snadno pomocí zelených řízků, které se řežou těsně po sklizni a nechávají zakořenit např. v čistém perlitu.
  • Keře se dožívají vysokého věku, pro obnovení plodnosti je lze bez obav stříhat.
  • U většiny odrůd zimolezu se konec vegetační doby projevuje poměrně brzy - již koncem července/srpna lze pozorovat žloutnutí a opadávání listů, které může vypadat, jako by rostlina usychala nebo trpěla nějakou chorobou. Je to přirozený proces daný tím, že zimolez pochází z oblastí s krátkým vegetačním obdobím.
  • Loupající se kůra je dalším typickým znakem zimolezu, nejde tedy o nic divného nebo nebezpečného.
  • Staré keře lze bez obav vykopat a přesadit na nové stanoviště, pouze je dobré seřezat část větví - nebo klidně všechny a nechat jen cca 20-40cm dlouhé pahýly kosterních větví, keř na jaře znovu obrazí.


Pařez starého zimolezu po přesazení
 Nový obrost na přesazeném pařezu (po jednom roce)
Pařez starého zimolezu po přesazení Nový obrost na přesazeném pařezu (po jednom roce)

Popis vybraných odrůd zimolezu dostupných v ČR:

Detailnější popisy a charakteristiky vybraných odrůd zimolezů, které mám ve svém "genofondu". Jelikož se údaje z různých (převážně ruských) zdrojů často odlišují, je třeba brát informace jako hmotnost plodů a úrodnost s jistou rezervou dokud neprovedu přesnější měření na mých rostlinách (a to bude pár let trvat). Přesto lze získat alespoň hrubou představu o dané odrůdě - může to pomoci při rozhodování zda zvolit spíše chutnější typ pro přímou konzumaci nebo raději úrodnější odrůdu, pokud chcete plody nějak zpracovávat. Např. při výrobě džemů tolik nezáleží na vzájemném poměru cukrů a kyselin, stejně tak případná mírná nahořklost plodů se během zpracování ztratí či dokonce naopak dodá výslednému produktu jistou charakteristickou příchuť. Cennou informací může být i celkový vzrůst rostliny - některé odrůdy dělají keře vysoké přes 2 metry s širokou rozložitou korunou, jiné jsou oproti tomu spíše menší, kompaktnější. Většina mých zimolezů má velké plody (kolem 1g a více), což je další parametr důležitý pro posouzení vhodnosti odrůdy - je podstatný rozdíl ve sklízení bobulí s hmotností 0,5g a 1,5g (některé sorty se sice dají otřepávat, ale i tak jsou upřednostňovány velkoplodé odrůdy).

  • Altaj - odrůda vyselektována ve slovenském šlechtitelském ústavu Bojnice v roce 2001 z kříženců Lonicera kamtschatica x Lonicera turczaninowii.
    Keře vyššího vzrůstu dorůstají do výšky 2m. Plody o velikosti kolem 1g, protáhlé se špičatým koncem. Společně se druhou odrůdou ze selekce Bojnic - Amur se v ČR často objevují v nabídce prodejců jako vzájemní opylovači.
    Přednosti odrůdy: odrůda srovnatelná svými vlastnostmi s ostatními ruskými selekcemi zhruba třetí generace, výhodou je ověřená plodnost v českých a slovenských podmínkách
    Nedostatky odrůdy: autoři žádné neuvádějí, ale my na něco přijdeme :-)
  • Amfora - zaregistrována Vavilovovým institutem v roce 1998. Vznikla volným opylením odrůdy Roksana. Keř středně vzrůstný (do 1,5m), okrouhlý, kompaktní. Plody velikosti přibližně 1,2g s dobrou chutí (4,5 bodu). Obsah cukrů 7,6%, kyselin 2,6%, vitamin C 58mg/100g. Produkční úrodnost nastává již 4tým rokem po výsadbě. Pohybuje se mezi 1 - 2,1kg na keř. Zrání plodů jednotné, opadáváním netrpí. Středně raná odrůda.
    Přednosti odrůdy: velké plody s dobrou chutí, brzký nástup plodnosti
    Nedostatky odrůdy: zatím nezjištěny
  • Amur - odrůda vyselektována ve slovenském šlechtitelském ústavu Bojnice v roce 2001 z volného opylení ruské odrůdy Gerda.
    Keře středního vzrůstu s výškou kolem 1,5m. Plody s průměrnou hmotností kolem 0,8g s typickým "chobotovitým" koncem. Chuťově výborné, relativně sladké, bez stopy hořkosti. Společně se druhou odrůdou ze selekce Bojnic - Altaj se v ČR často objevují v nabídce prodejců jako vzájemní opylovači.
    Přednosti odrůdy: výborná chuť plodů
    Nedostatky odrůdy: menší úrodnost
  • Assol - Ruská odrůda vznikla volným opylením kvalitní sorty zimolezu kamčatského. Semena byla před vysetím v roce 1980 ošetřena 0,1% roztokem manganu (ruský popis uvádí mangan, ale asi jde o nějakou sloučeninu). Odrůda zaregistrována Lisavenkovým institutem až v roce 2004. Keř středně vzrůstný (do 1,2m), kompaktní. Plody o velikosti 1,1 - 1,5g, podlouhlého tvaru se šťavnatou, jemnou dužninou a tenkou slupkou. Transportovatelnost ovoce průměrná. Zrání rané, jednotné. Chuť kyselo-sladká s příchutí, velmi dobrá (5,0 bodů). Odrůda pro univerzální použití.
    Průměrná úrodnost 2,0kg na keř. Při výsadbě ve schématu 4 x 1m výnos 5t/ha.
    Přednosti odrůdy: velké plody s velmi dobrou chutí, raná odrůda, vysoká úrodnost
    Nedostatky odrůdy: opadávání plodů (nízký stupeň)
  • Berel - Vznikl mezidruhovým křížením odrůdy Sirius (ruskými zdroji uváděn jako "zimolez altajský") a odrůd Sinjaja Ptica, Goluboe Vereteno a Lazurnaja (směs pylů zimolezu kamčatského). Odrůda pochází z výsevu provedeného v roce 1980, zaregistrována byla sibiřským Lisavenkovým institutem v roce 1996. Keř silně vzrůstný (1,7m), kompaktní. Plody velké (1,3 - 1,6g), oválné, tupě zahrocené, skoro černé s modrým povlakem, neosypavé.Slupka středně pevná. Chuť kyselo-sladká s mírnou hořkostí, aromatická. Konzistence dužniny jemná, šťavnatá. Doba zrání střední. Dobrá transportovatelnost ovoce.
    Odrůda pro univerzální použití. Začátek plodnosti nastává brzy - třetím rokem od výsadby je úrodnost 2,5kg na keř, průměrná úroda z 8miletých rostlin je 6,6t/ha při výsadbě 4 x 1m.
    Přednosti odrůdy: vysoká úrodnost, velké plody, brzký nástup plodnosti, pevné přichycení plodů
    Nedostatky odrůdy: lehká nahořklost plodů
  • Borealis - Nová kanadská odrůda získaná křížením Kiev #8 x Tomička. Oficiálně uvedena v roce 2007 týmem Boba Borse z University of Saskatchewan. Zatím není dostatek informací, ale půjde spíše o slaběji rostoucí keře. Průměrná váha plodu je uváděna 1,62g, odtrh mokrý, chuť velmi dobrá, tvar krátký soudkovitý až hranatý s tupými konci. Odrůda vhodná především pro přímý konzum, transportovatelnost plodů je nízká.
    Přednosti odrůdy: velké plody, dezertní chuť
    Nedostatky odrůdy: nízká skladovatelnost plodů, menší úrodnost
  • Leningradský velikán - odrůda vyselektována ve Vavilovově institutu ze semen třetí generace zimolezů z okolí Petropavlovska na Kamčatce. Keř středně vzrůstný. Plody o velikosti kolem 1g se silným voskovým povlakem. Tvar krátce cylindrický se zaostřenou špičkou, povrch mírně hrbolatý. Slupka tenká, pevná, konzistence dužniny vláknitá. Dezertní, kyselo-sladká chuť se silným aroma. Druhotné nakvétání nepozorováno. Úroda z jednoho keře kolem 1kg. Osypávání plodů slabé.
    Přednosti odrůdy: velmi chutné plody, výborná transportovatelnost
    Nedostatky odrůdy: menší úrodnost
  • Morena - odrůda zaregistrována ve Vavilovově institutu v roce 1995. Jde o křížence Turčaninova 21-5 x Kamčatskaja 101. Keř středně až silně vzrůstný, výhony lehce ohnuté. Plody s průměrnou hmotností 1,1g se silným voskovým povlakem. Tvar podlouhle džbánkovitý s mírně hrbolatým povrchem. Slupka tenká, pevná, konzistence dužniny jemná. Kyselo-sladká chuť se příjemným lehkým aroma (4,5 bodu). Úroda z jednoho keře do 2,5kg. Osypávání plodů slabé.
    Přednosti odrůdy: raná, úrodná odrůda
    Nedostatky odrůdy: v některých letech se objevuje podzimní kvetení, částečný opad plodů
  • Moskovskaja 23 - odrůda zaregistrována moskevským botanickým ústavem roku 1998. Keř středně vzrůstný, plody hruškovitého tvaru do hmotnosti 1g s tenkou slupkou. Obsah cukrů 5,3%, kyselin 2,7%, vitamin C 59mg/100g. Úrodnost 2 - 2,5kg na keř.
    Přednosti odrůdy: raná, úrodná odrůda
    Nedostatky odrůdy: částečný opad plodů, mírná nahořklost plodů
  • Roksana - zaregistrována v roce 2002 v Bakčarské šlechtitelské stanici. Keř menšího vzrůstu (1,1m), sevřený. Katalog Lisavenkova institutu uvádí velikost plodů 1,3 - 1,8g, z jiných zdrojů je to méně (1 - 1,3g). Tvar plodů nepravidelný, protáhlý (2,6cm) s voskovým povlakem. Chuť kysele-sladká, příjemná (4,5 bodu). Obsah cukrů 7,8%, kyselin 1,6%, vitamin C 26mg/100g. Úrodnost 1 - 1,5kg z keře.
    Přednosti odrůdy: chutné plody, raná odrůda, jednotné zrání
    Nedostatky odrůdy: menší úrodnost
  • Tundra - Nová kanadská odrůda získaná křížením Kiev #8 x Tomička. Oficiálně uvedena v roce 2007 týmem Boba Borse z University of Saskatchewan. Průměrná váha plodu je uváděna 1,49g, odtrh suchý, chuť sladko-kyselá, tvar delší soudkovitý. Slupka je dostatečně pevná pro dobrou transportovatelnost. Odrůda vhodná pro přímý konzum i mechanické zpracování.
    Přednosti odrůdy: velké plody, možnost mechanického zpracování
    Nedostatky odrůdy: zatím nezjištěny
  • Viola - zaregistrována Vavilovovým institutem roku 2003 jako kříženec Sajanskaja 317 x Leningradský velikán. Keř silně vzrůstný s hustou oválnou korunou a svislými kosterními větvemi. Plody s průměrnou hmotností 1g protáhlého tvaru, u stopky poněkud širší, modro fialové se slabým voskovým povlakem. Slupká silná, dužnina pevná - odrůda velmi vhodná k přepravě. Chuť kyselo-sladká, lehce nahořklá, bez aroma (3,7 bodů). Obsah cukrů do 7%, kyselin 2,3%, vitamin C 61mg/100g, sušina 14%. Z jednoho keře lze sklidit 2,3 - 4kg. Přednosti odrůdy: vysoká úrodnost, výborná transportovatelnost plodů
    Nedostatky odrůdy: lehce nahořklá chuť
  • Volchova - zaregistrována Vavilovovým institutem v roce 1999 (semenáč odrůdy Pavlovskaja). Keř vyššího vzrůstu (do 2m) s oválnou korunou. Plody středně velké 0,8 - 1g, chutné s jemným aromatem (4,7 bodu). Obsah cukrů 8,5%, kyselin 1,9%, vitamin C 56mg/100g. Úrodnost mezi 2 - 3kg z keře. Středně raná odrůda univerzálního využití.
    Přednosti odrůdy: úrodná odrůda s chutnými plody
    Nedostatky odrůdy: částečné opadávání zralých plodů
  • Zoluška - Další ruská odrůda vybrána ze semenáčů výsevu v roce 1965 z volného opylení zimolezu kamčatského. Oficiálně zaregistrována Lisavenkovým institutem v roce 1991. Keře jsou menšího vzrůstu (do 1m), středně rozložité. Výhony tenké, zkřivené, nesvěšené, světle růžové na sluneční straně. Plody o velikosti 1,0 - 1,4g, válcovitého nebo vřetenovitého tvaru, téměř černé s modrým povlakem. Slupka tenká. Chuť kyselo-sladká s jahodovou příchutí, dužniny jemná, šťavnatá. Raná odrůda s postupným dozráváním plodů. Přichycení plodů středně silné.
    Obsah cukrů do 7,28%, kyselin do 1,37%, vitamin C do 140,8mg/100g, vitamin P do 599,0mg/100g, pektiny do 1,04%. Odrůda pro univerzální použití. Průměrná úrodnost 6ti - 8miletých rostlin 2kg na keř. Ve 13ti letech 2,8kg. Začíná plodit již dva roky od zasazení, postupně zvyšuje úrodnost. Plodnost je pravidelná.
    Přednosti odrůdy: velké plody, vysoká odolnost k zimním i jarním mrazům, raná odrůda, dezertní chuť
    Nedostatky odrůdy: opadávání plodů, pomalý růst v první roky po výsadbě


Pěstované odrůdy v mojí sbírce

Seznam odrůd zimolezů, které aktuálně pěstuji



Další dokumenty a články:



Zajímavé odkazy: