Úvod
Aktuality
Články s ovocnou tématikou
Netradiční i běžné druhy ovoce
Galerie
Bazar rostlin
Kontakt & Odkazy

Fíkovník smokvoň
(Ficus carica)

Popis:

Fíkovník smokvoň je opadavý keř nebo malý strom rostoucí obvykle do výšky 3 až 5 m, v přirozených podmínkách někdy i 10 m. Koruna je u starších stromů většinou velmi široká a nízká, obvykle nepravidelná. Větve vyrůstají ze sukovitého, zkrouceného nebo ohnutého kmene již nízko nad zemí. Jsou, stejně jako kmen, velmi masivní a často zkroucené. Kůra fíkovníku je hladká, světle nebo olovnatě šedá s nezřetelným čárkovitým nebo síťovitým vzorem. Listy jsou tuhé a kožovité, velké asi 10 až 30 cm. Jsou zhruba stejně široké, střídavé, dlanitě členěné do 3-7 nestejně velkých laloků. Laloky jsou zaokrouhlené a tupě zubaté, na líci tmavozelené, drsně chlupaté a nelesklé. Na jedné rostlině se mohou vyskytovat listy různého tvaru, jsou velmi variabilní. Listy mají ztlustlý řapík (5-8 cm)a silnou základnu (bázi). Květy jsou malé a nezřetelné, uzavřené v nápadném, zeleném, baňkovitém nebo hruškovitém útvaru (fíku), který má na vrcholku malý otvor pro opylovače. Fík se však může vyvinout i bez opylení nebo oplození - tzv. parthenokarpicky. Fíky zrají v zelená, žluto zelená, fialově zelená nebo načernalá nepravá plodenství. Fíkovník je pěstován právě pro své chutné plody, které se jí čerstvé, nebo sušené. Rostlina je původem z jihovýchodní Asie, domovem je patrně i na Balkánském poloostrově a v jižním Španělsku. Již od středověku je uměle vysazována v celém Středomoří. V oblastech s mírnou zimou se fíkovníku daří i daleko od jeho původního rozšíření.

Běžná velikost a tvar fíkovníku v mé sbírce
 Sklizené fíky mají mnoho barev, tvarů a chutí
Běžná velikost a tvar fíkovníku v mé sbírce Sklizené fíky mají mnoho barev, tvarů a chutí

Pěstování fíkovníku:

V subtropických oblastech jde o plodinu naprosto nenáročnou, dalo by se říci až "plevelnou", která roste na jakémkoli osluněném stanovišti. Snáší suché půdy chudé na živiny, dokáže se uchytit ve skalních rozsedlinách či na kamenných zdech. V našich podmínkách je jediným problémem zimní mráz - odolnější odrůdy fíkovníku snesou v dobře vyzrálém dřevě zhruba -15°C, pak dochází k poškození pupenů, výhonů a s větším mrazem i silných větví a kmenů. V nejteplejších oblastech republiky a např. ve městech, kde jsou keře chráněny zástavbou, lze smokvoň pěstovat na venkovním stanovišti - pokud je dostatečně teplé léto a začátek podzimu, tak letní násada plodů stihne dozrát. V okrajových oblastech se dá počítat především s brebou (násada na loňském dřevě), s letní násadou jen v opravdu vydařených letech - případně se musí rostlině zabezpečit vhodné mikroklima, např. umístěním na jižní či jihozápadní svah ke kamenné zídce, která akumuluje teplo a chrání proti větru a podobně. Samozřejmě lze fíkovník s úspěchem pěstovat ve skleníku, kde většina raných a středně raných odrůd nemá s dozráváním problém.
Zimování lze provádět různými způsoby - proti menším mrazům pomůže obalení větví nějakou textilií, ale jestliže teplota klesne k těm -15°C a níže, pak to nestačí a je potřeba sáhnout k důmyslnějším ochranám. Jako velmi účinné se ukázalo ohnutí větví k zemi a zakrytí nebo zahrnutí různým materiálem - klidně i organickým. Dobrou zkušenost mám se suchým listím, které v co největší vrstvě nakupím na ohnuté větve, pak přes to přehodím nepromokavou plachtu a ještě celé zahážu zetlelou trávou, které mám po celém roce sečení vždy velkou hromadu. Není to moc estetické (zahnívající tráva má konzistenci hnoje), ale vytvoří to dokonalou "skořápku", která během zimy zmrzne a skvěle izoluje. Rostliny lze pěstovat i v přenosných kontejnerech a ty na zimu schovávat do sklepa, garáže nebo jiné nevytápěné místnosti - fíkovníky potřebují během zimy vegetační klid, takže nízká teplota lehce nad nulou je nutností. Údajně k tomu stačí jen asi 300 hodin, ale naše zimy samozřejmě poskytují mnohem delší klidové období, během kterého je potřeba akorát hlídat, aby zemina v kontejnerech příliš nepřeschla - na povrchu se může jevit jako suchá, takže to chce rýpnout prstem pár centimetrů hlouběji, kde je vlhkost vyšší.
Pro rašící rostliny jsou velmi nebezpečné jarní mrazíky, kdy stačí teplota těsně pod nulou a veškeré listy a násada plodů je fuč. Fíkovník to sice přežije a vyžené nové listy a výhony, ale již nestihne v tomto roce dozrát. Naopak lehký mráz v říjnu či listopadu po dozrání posledních plodů není vůbec na škodu - rostlina se zbaví listů a lze s ní lépe manipulovat při zazimování.
Fíky na rostlině dozrávají v několika vlnách - první jsou tzv. "breba" fíky, které se objevují na loňském dřevě ještě dříve než se pořádně rozvinou listy (často jsou jejich zárodky viditelné již na podzim), pak nastupuje "hlavní" úroda na mladém letošním dřevě, která pak postupně dozrává až do konce vegetačního období. Někdy je zmiňována jakási "třetí" úroda, ale nejde o nic jiného než pokračování zrání hlavní úrody na nových výhonech, které v dobrých podmínkách stále přirůstají a tvoří se na nich další a další plody. V našich podmínkách můžeme být většinou rádi pokud venku dozraje alespoň část hlavní úrody, tzn. zárodky plodů se musí objevit někdy do začátku června. Pokud se objeví později nebo když se nevydaří léto, tak fíky prostě dozrát nestihnou.

Zrající fíky na Ronde de Bordeaux
 Jarní (breba) násada na loňském výhonu
Zrající fíky na Ronde de Bordeaux Jarní (breba) násada na loňském výhonu

Breba fíky:

První úroda breba fíků je natolik zajímavý fenomén, že se o něm rozepíšu trochu více. Důležitost spočívá zejména v tom, že tyto fíky dozrávají na loňském dřevě již od začátku léta a díky tomu se mohou dočkat plodů i pěstitelé v okrajových až vyloženě nevhodných klimatických podmínkách. Je ale potřeba zajistit, aby konce výhonů na loňských větvích nebyly v zimě poškozeny mrazem nebo nevhodně odstraněny v rámci řezu. Nejspolehlivější metodou pro získání breba fíků je tedy pěstování rostlin v přenosných kontejnerech a zimování např. ve sklepě, garáži či na jiném podobném místě, kde zimní teploty neklesají moc stupňů pod nulu (ideálně vůbec). Na druhou stranu breba násada je mnohem háklivější na velké změny teplot, takže jarní urychlování rostlin ve skleníku může skončit jejím propadem. Z tohoto důvodu pěstuji své fíkovníky primárně na letní násadu. Důležité je vědět, že ne všechny odrůdy fíkovníků dokážou breba fíky produkovat, pravda je taková, že jejich kvalitní násada je spíše výjimkou - některé odrůdy je neposkytují vůbec (tj. buď je vůbec nenasadí nebo je všechny poshazují), na velkém množství odrůd se objeví sem tam pár ojedinělých kousků a pak jsou tu odrůdy, které se vyznačují bohatou násadou breba fíků a jsou pro tuto svou vlastnost vyhledávány. Příkladem jsou Desert King, Osborn Prolific, Grise de Saint Jean, Brooklyn White, Breva de Galicia, Matta, Byadi, Lebanese White, Naples White a další.
Nutno podotknouti, že breba fíky jsou v porovnání s plody z hlavní sklizně často méně kvalitní, liší se velikostí i vzhledem a pěstitelé z teplejších oblastí, kteří nemají problém s dozráváním, ji berou jen jako takový bonus. Kdo chce naopak breba násadu podpořit, měl by mimo jiné usilovat o co největší "zásobu" loňského dřeva - někdo doporučuje zaštipovat terminální pupeny na výhonech s potenciální násadou breba ihned po skončení dormace, další možností je odstraňování všech nasazených plodů (breba i hlavní úrody) na polovině výhonů s terminálním pupenem čímž se podpoří jejich růst a násada breba do dalšího roku (jakási střídavá plodnost ob jeden rok). Možností je spousta, každý si může vyzkoušet co mu bude v jeho podmínkách s danými kultivary nejvíce vyhovovat.

Breba násada začátkem léta
 Zrající breba na White Marseilles
Breba násada začátkem léta Zrající breba na White Marseilles

Pohlavní rozmnožování fíkovníku:

Je zcela běžné a poměrně snadné rozmnožovat fíkovník vegetativní cestou - tedy řízkováním, ale jen málokdo ví, že fíkovník je ve skutečnosti dvoudomá rostlina (vyskytují se čistě samčí a čistě samičí stromy) a ve svém přirozeném prostředí se běžně rozmnožuje semeny. Zde vyvstává otázka proč tedy při jeho pěstování zde ve střední Evropě nepotřebujeme k získání plodů samce, ale vystačíme si pouze se samičími rostlinami. Odpověď je taková, že existují typy fíkovníků, které k uzrání fíku nepotřebují samce, ale vytvoří plod (tedy on "fík" není ve skutečnosti plod, ale specializované květenství) takzvaně parthenokarpicky. Tomuto typu fíkovníku se z nějakého důvodu v Čechách říká "Adriatická skupina" - zde je její stručný popis a výčet všech ostatních základních typů:
  • "Adriatická skupina" (v angličtině "Common fig") - tvoří plodenství i bez opylení a nevytváří klíčivá semena, zahrnuje většinu odrůd, které se pěstují v oblastech bez přirozeného výskytu opylovače
  • "Smyrenská skupina" ("Smyrna" type) - pro úspěšné uzrání fíku potřebuje opylení pylem ze samčí rostliny, tím se v květenství vytvoří plody a typická křupavá semena, která známe především ze sušených fíků dovážených z jižních zemí
  • "San Pedro" ("San Pedro" type) - je něco na pomezí předchozích dvou skupin, breba fíky tvoří parthenokarpicky a pro dozrání hlavní sklizně potřebuje opylení. Tento typ je velmi vyhledávaný v oblastech, kde je jen malá šance, že dozraje hlavní sklizeň, takže se vše soustředí na produkci breba fíků

Celá problematika kolem samotného procesu opylení je poměrně složitá a pěstitelům i vědcům trvalo dost dlouho, než pronikli do všech detailů a byli schopni to celé popsat a hlavně "zreprodukovat". Historie pěstování fíkovníků totiž zahrnuje jednu důležitou etapu a tou byla domestikace tohoto druhu v Americe, kam jej postupně přiváželi imigranti z různých koutů světa, kde se fíkovníky běžně vyskytovaly. Trvalo dost dlouho než v Kalifornii zjistili proč jejich stromy neplodí a než to dokázali napravit tím, že importovali i jediného přirozeného opylovače - malou vosičku "Blastophaga psenes". To, jakým způsobem tento hmyz zajišťuje přenesení pylu ze samčího květu na samičí, je dost zamotané, takže to zjednoduším v několika bodech:
1) Vosička se líhne na samčím stromě uvnitř samčího květenství zvaného též "kaprifík" ("caprifig"), který ačkoli vypadá podobně jako normální "fík", tak není jedlý - obsahuje prašníky s pylem
2) Po vylíhnutí vyleze z kaprifíku, přitom na sebe nabalí pyl, a zamíří jednak do dalších kaprifíků (kde se spáří s bezkřídlými samečky a naklade vajíčka), ale hlavně do samičích květenství na samičích stromech
3) Do samičího květenství se dostane malým otvorem v přední části fíku, předá zde pyl a zahyne (neklade zde vajíčka, je to pro vosičku taková slepá vývojová ulička)
4) V kaprifíku se po čase líhne nová generace vosiček a celý proces se opakuje
Na první pohled to vypadá celkem jednoduše, ale ve skutečnosti je tam množství drobných mezikroků a okolností, takže kompletní (nezestručněný) popis vydá na celkem solidní vědeckou práci. Opylené samičí květenství je ve většině případů kvalitnější a také větší než fíky tvořené parthenokarpicky, ale najdou se i výjímky, u kterých se opylení ("kaprifikace") nedoporučuje - u některých odrůd může dojít k nežádoucímu praskání či zhoršení chuti. Kaprifikaci lze provést i ručně - viz můj článek níže v odkazech..

Caprifikovaný fík smyrenské odrůdy
 Zpracování fíků v sušičce
Caprifikovaný fík smyrenské odrůdy Zpracování fíků v sušičce

Choroby fíkovníku:

Zdokumentována je celá řada chorob, které mohou fíkovník postihnout, v našem "hobby" měřítku stojí ale za zmínku jen některé z nich. Asi nejčastěji se středoevropský pěstitel setká s fíkovníkovou rzí ("Fig rust"), která se objevuje v chladném a vlhkém prostředí a může způsobit značný opad listů a tím i oslabení rostliny a ztrátu plodů. Jde o houbovou chorobu projevující se hnědo-červenými skvrnami na listech, při větším zasažení list odpadá a zároveň se spóry rozšiřují na další dosud neinfikované listy. Ošetření je možné například nějakým měďnatým fungicidem, zároveň je doporučeno všechny poškozené listy (i ty spadlé na zem) odstranit a zlikvidovat.
Druhá poměrně běžná choroba fíkovníků je virová mozaika ("FMV" - Fig Mosaic Virus) - projevuje se světlými, ostře ohraničenými skvrnami (mozaikou) na listech či přímo částečnou deformací listů. Některé méně intenzivní projevy virové mozaiky je poměrně těžké odlišit od jiných fyziologických problémů rostliny, takže ne vždy se podaří FMV správně diagnostikovat. Některé zdroje uvádějí, že mozaika způsobuje ztrátu plodnosti, jiní zkušení pěstitelé zase tvrdí, že na svých rostlinách sice běžně pozorují popsané příznaky, ale sníženou plodnost nezaznamenali. Viry se pravděpodobně šíří z infikovaných rostlin řízkováním, roubováním a prostřednictvím mšic - je celkem pravděpodobné, že "nakažena" je naprostá většina existujících fíkovníků, ale choroba se projeví jen u oslabených rostlin, případně u těch, které k tomu mají vhodnější genetické dispozice. Každopádně neexistuje žádná chemická ochrana ani možnost vyléčení již infikovaných rostlin, jedinou možností je izolovat jedince s evidentními příznaky od ostatních.
Podobné příznaky jako FMV mohou způsobovat různí okem neviditelní roztoči přítomní na povrchu listů a výhonů. Často se stává, že pěstitelé považují rostlinu za silně zavirovanou, přitom jde pouze o roztoče, kterých se lze zbavit aplikací vhodných akaricidů, případně přípravků na bázi olejů či síry.
Rez na listu fíkovníku
 Virová mozaika fíkovníku
Rez na listu fíkovníku Virová mozaika fíkovníku

Další poznámky:

  • mladé sazenice lze běžně koupit v zahradnictvích a marketech, kde je však velmi často nabízena odrůda "Brown Turkey", která je sice poměrně odolná, ale zároveň velmi pozdní a v našich končinách se hodí především na brebu. Zejména v obchodech typu Bauhaus, Hornbach, OBI apod. se lze velmi často setkat s rostlinami importovanými z Itálie a podobných destinací, které ve zdejších podmínkách nemají ve volné půdě šanci. Proto je dobré se raději nákupu ve velkých obchodech vyhnout (tam nikdo fíkovníkům nerozumí, je to pro ně jen další položka v katalogu) a vybírat spíše u specializovaných českých firem zabývajících se např. mrazuvzdornou exotikou nebo ještě lépe u soukromých pěstitelů, kteří mají svoje odzkoušené a aklimatizované odrůdy
  • fíkovník dobře zakořeňuje, takže se množí řízkováním - koncem zimy/začátkem jara se řízek šoupne do petky s perlitem a za měsíc má již hezké kořeny
  • další oblíbenou metodou zakořeňování je omotání spodní půlky řízku vlkhým papírovým ubrouskem (ne až do konce, aby měly nové kořínky prostor) a vložení do plastového "zip" sáčku a do lednice. Je-li již konec zimy tak umístit někam do tepla a hlídat
  • v našich podmínkách nejsou známi žádní významní škůdci - viděl jsem ale už zcela zničené rostliny hryzcem, zajícem a psem. V poslední době se na venkovních rostlinách objevuje molovenka fíková, jejíž housenky poškozují listy, ale u velkých venkovních rostlin to nepředstavuje velké nebezpečí. Na fících pěstovaných ve skleníku se mohou objevit svilušky a různí roztoči, toto téma rovedu v samostatném článku.
  • pokud se rozhodnete přihnojovat, tak opatrně s dusíkem, protože potom velmi bujně roste a dřevo může být na konci sezóny nevyzrálé a nepřežije zimu. Raději používat organická hnojiva s fosforem, vápníkem a draslíkem, nejlépe s postupným uvolňováním živin.
  • u pěstování fíkovníku bohužel velmi záleží na počasí. Pokud je studené léto (třeba jen jeden měsíc), tak to ovlivní dozrávání plodů a úroda je pouze symbolická. Potřebují opravdu hodně tepla. Mizerné léto v kombinaci s horším stanovištěm je smrtelná kombinace, která dokáže odradit zprvu nadšené pěstitele. A pokud se to zopakuje dva, tři roky po sobě, tak je to k vzteku.
  • zajímavá je myšlenka vysazení rostliny do volné půdy ve skleníku - získáme tak výhody obou způsobů (dostatek prostoru pro kořeny + teplo a chráněné stanoviště). Nevýhodou je pak to, že se rostlina musí každoročně hodně řezat (odplozené dřevo musí pryč), ale smokvoň to velmi dobře snáší a vyžene nové výhony. Podobná varianta je nechat výhony prorůstat otvory ve skleníku ven, pak se nemusí tolik stříhat.
  • přílišnou bujnost růstu ve skleníku lze přibrzdit omezením prostoru pro kořeny - buď zapustit kontejnerovanou rostlinu nebo nějakým jiných nápaditým způsobem
  • jelikož fíkovník velmi rychle roste (běžně i metrové přírůstky), není potřeba při nákupu nové rostliny příliš hledět na velikost (starší exempláře mohou být celkem drahé). Navíc v prodeji jsou často k vidění tvary zapěstované do korunky, což je pro naše podmínky naprosto nevhodné - už jsem viděl několik takových hezkých "stromků", které tam jeden rok byly a druhý rok beze stopy zmizely. Výhodnější je tvarovat si rostlinu sám a udržovat ji co nejníže při zemi kvůli zimování (na dobře chráněných stanovištích lze dělat výjimky)
  • podle různých pozorování je pro výslednou sladkost fíků rozhodující co nejvyšší teplota během vývoje plodů, ale posledních cca 12 dní už nehraje takovou roli. Tzn. že fíky mohou být velmi sladké ikdyž se třeba týden před jejich sklizením pokazí počasí (ale předtím musí být hodně teplo)
  • fíkovníky lze pěstovat ve velkých kontejnerech, ale ne všechny odrůdy jsou k tomu vhodné - buď příliš bujně rostou nebo shazují plody apod. Často je nutné vytipovat ty správné odrůdy metodou pokus-omyl.
  • jestliže plánujete kontejner během roku stěhovat (což je hlavním důvodem jeho použití), pak je důležité správně odhadnout čas, kdy jej vytáhnout ven a kdy schovat na zimu. V dormaci může být umístěn v naprosté tmě, kdekoli s teplotou neklesající příliš pod nulu, ale taky dostatečně nízkou, aby nezačal předčasně rašit - pokud se objeví v březnu náznaky růstu, tak je pak problém kam s ním. Při zimování je to jednodušší - tam se čeká na první slabší mrazíky, které rostlinu zbaví listí a pak lze kontejner uklidit.
  • velikost kontejneru plodící rostliny by měla být alespoň 60-80 litrů, do této velikosti se ale dostáváme postupně přesazováním do větších a větších nádob, nemá smysl sadit jednoletý řízkovanec do tak velkého kontejneru. V případě, že rostliny během sezóny přenášíme, lze použít i menších nádob (30-40L), ale to pak klade vyšší nároky na zálivku, přihnojování a správný řez.
  • i přesto, že fíkovníkům v kontejnerech stísněný prostor pro kořeny nevadí (spíše naopak), zkušenější pěstitelé doporučují každé zhruba 3-4 roky řez kořenů - odstraní se čtvrtina až polovina kořenového systému, vymění zemina a adekvátním způsobem se zastřihne i nadzemní část, aby byla zachována rovnováha
  • pokud kontejnerovaná rostlina během letnění svými kořeny proroste do volné půdy, není to na škodu. Někdo to tak dělá záměrně, protože fíkovník takto jednak čerpá živiny a taky není natolik závislý na zásahy pěstitele, bez kterých se jinak neobejde. Při zimování se prostě vyčnívající kořeny od kontejneru odříznou - chce to akorát hlídat, aby neucpaly všechny drenážní otvory v nádobě, případně vyvrtat nové.
  • zvláště u kontejnerovaných rostlin se často řeší problém s opadáváním plodů v různém stádiu vývoje. Může to mít různé příčiny, tou nejčastější je nedostatek vody - v opravdu horkých dnech rostlina vypije kvanta vody a jedno zalití denně často nestačí. S tím souvisí druhá možná příčina a tou je šok při zálivce - když se do vyprahlého kontejneru nalije plná konev studené vody, tak to rostlina nemusí dobře snášet. Prudké změny teplot způsobené počasím mohou být také jedním z důvodů opadávání plodů
  • narazil jsem také na doporučení používat spíše dřevěné či keramické kontejnery místo plastových, protože se v létě tolik nepřehřívají a v zimě naopak více hřejí
  • údajně se nemá chuť plodů fíkovníku hodnotit podle prvních pár sklizní - může být výborná, ale také nemusí splnit vaše očekávání. Prý se to často s určitým věkem podstatně zlepší
  • pokud neznáte název odrůdy vašeho fíkovníku, pak bude velmi obtížné, ne-li přímo nemožné je dodatečně zjistit. Plody a hlavně listy jednotlivých odrůd mají obrovskou variabilitu a stejná odrůda pěstovaná v jiných podmínkách se může výrazně lišit, na jedné rostlině se navíc často objevují různé typy listů. I z tohoto důvodu se běžně setkáváme s nepojmenovanými rostlinami (nebo s velmi lidovými názvy použitými dodatečně alespoň k nějakému odlišení) - neznamená to ale, že je musíme zatracovat. Naopak - některé takové bezejmenné odrůdy, které jsou desítky let v našich končinách pěstovány, mohou v některých parametrech předčit originální exportované rostliny.


Návod na pěstování v kontejnerech z www.figtrees.net:


(Tento popis jsem převzal a přeložil v kompletním rozsahu, tak jak jej uveřejnil Giuseppe "Joe" Morle na svém webu: http://www.figtrees.net/)
Rád bych se s vámi podělil o svou 25ti letou zkušenost s pěstováním fíkovníků v kontejnerech. Kontejnerované rostliny plodí tolik ovoce jako ty volně zasazené, ale vyžadují odlišnou péči. Potřebují více hnojiva, vápníku a vody. Nejlepší je používat hnojiva s nízkým obsahem dusíku a vysokými podíly vápníku a fosforu. První přihnojení se provádí na jaře, když se rostliny vytahují ze zimoviště ven na slunné stanoviště. Hnojivo se skládá z jednoho dílu superfosfátu 0-20-0, jednoho dílu 5-10-5, jednoho dílu kostní moučky a jednoho dílu mletého vápence. Směs důkladně promíchejte. Hnojivo aplikujte tak, že vyhloubíte v okrajích kontejneru 4 díry s průměrem 2,5cm a hloubkou 8cm. Vyplňte otvory směsí a dobře zalijte. Rostlina s průměrem kmene 2cm vysoká 120cm potřebuje zhruba jeden šálek této směsi.
   O měsíc později začněte s tekutým přihnojováním vyváženým hnojivem 20-20-20. Rozmíchejte jednu lžičku ve 3 litrech vody a aplikujte každých 20 dní až do poloviny srpna. Poslední přihnojení se provádí v říjnu - jeden díl superfosfátu, jeden díl kostní moučky a jeden díl mletého vápence. Během zimních měsíců udržujte půdu v kontejnerech vlhkou, nenechte rostliny přeschnout a nestresujte je. To může být důvodem opadávání plodů. Koncem srpna začněte omezovat přísun vody, zabráníte tak praskání fíků.
   Měli byste rostliny přesazovat každý rok, použít vždy jen o 5cm větší průměr kontejneru dokud nedosáhnete průměr kolem 60-75cm. V tom okamžiku se musí každé 4 roky zastřihávat kořeny vašeho fíkovníku. Vyndejte rostlinu z kontejneru a odstraňte čtvrtinu kořenů, zachovejte kořenový bal. Zasaďte fíkovník do stejného kontejneru, přidejte 3 díly substrátu do květináčů a jeden díl kompostu. Tohle se musí provádět pokud je rostlina v dormaci, buď brzy na jaře nebo koncem podzimu.


Tipy ohledně stříhání kontejnerovaných rostlin z www.readsnursery.co.uk:


Stříhání koncem března, předtím než rostliny zahájí růst, znamená především odstranění veškerého mrtvého či poškozeného obrostu až na čisté zdravé dřevo. Odstřihněte vrcholky mladých výhonů. Odstraňte také tenké a slabé větvičky, ponechte jen ty silné, na kterých budou plody. Při správném pěstování by jich tam z minula příliš být nemělo. Zastřihněte nové letošní výhony za 4. až 5. listem. Při opadu listí odstraňte všechny zbývající plody větší než malý hrášek. Toto je důležité: jejich ponechání zpozdí nebo zredukuje úrodu v příštím roce a může též podpořit různé choroby.


Na tomto místě lze prohlédnout mou sbírku fíkovníků s popisy a historií jednotlivých rostlin a odrůd




Další dokumenty a články: